1 Ježíš tedy přišel šest dní před Velikou nocí do Betanie, kde byl Lazar, ten, který zemřel a kterého vzkřísil z mrtvých. 2 Tam mu připravili večeři a Marta [je] obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. 3 Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. A dům byl naplněn vůní té masti. 4 Jeden z jeho učedníků, Jidáš, [syn] Šimona Iškariotského, který ho měl zradit, tedy řekl: 5 “Proč se tato mast neprodala za tři sta denárů a nedalo se chudým?” 6 To však řekl ne [proto], že měl starost o chudé, ale že byl zloděj a měl [na starosti] pokladnu a to, co se [do ní] dávalo, bral. 7 Ježíš tedy řekl: “Nech ji, zachovala to pro den mého pohřbu. 8 Chudé přece máte u sebe vždycky, ale mne vždycky mít nebudete.” 9 Tehdy se veliké množství Židů dozvědělo, že je tam, a přišli - nejen kvůli Ježíši, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10 A [tak] se velekněží rozhodli zabít i Lazara, 11 neboť mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše. 12 Když nazítří veliký zástup [lidí], kteří přišli na svátek, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma, 13 vzali palmové větve a vyšli mu naproti s voláním: “Hosana! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu, král Izraele!” 14 A když Ježíš nalezl oslátko, vsedl na ně, jak je napsáno: 15 “Neboj se, dcero Sionu, hle, tvůj král přichází, sedě na hříbátku oslice.” 16 Jeho učedníci tomu však nejprve neporozuměli; ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm je napsáno a [že] mu to učinili. 17 Zástup, který byl s ním, pak vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. 18 Proto mu také vyšel naproti zástup [lidí], neboť slyšeli, že udělal ten zázrak. 19 Farizeové si tedy mezi sebou řekli: “Vidíte, že nic nezmůžete? Hleďte, svět odešel za ním!” 20 A někteří z těch, kteří se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. 21 Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: “Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.” 22 Filip přišel a řekl Ondřejovi a Ondřej s Filipem [to] zase řekli Ježíši. 23 Ježíš jim tedy odpověděl: “Přišla hodina, aby Syn člověka byl oslaven. 24 Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Ale pokud zemře, přinese mnoho úrody. 25 Kdo má rád svou duši, [ten] ji ztratí, a kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k věčnému životu. 26 Slouží-li mi někdo, ať mě následuje; a tam, kde jsem já, bude i můj služebník. A bude—li mi někdo sloužit, Otec ho poctí.” 27 “Má duše je teď zarmoucená a co mám říci? ‘Otče, vysvoboď mě z této hodiny’? Ale proto jsem přišel, k této hodině. 28 Otče, oslav své jméno!” Tehdy se z nebe ozval hlas: “Oslavil jsem a ještě oslavím.” 29 A zástup, který [tam] stál a slyšel [to], řekl: “Zahřmělo.” Jiní říkali: “Mluvil k němu anděl.” 30 Ježíš [na to] odpověděl: “Ten hlas nepřišel kvůli mně, ale kvůli vám. 31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32 A já, když budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.” 33 (A to řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.) 34 Zástup mu odpověděl: “My jsme slyšeli ze Zákona, že Kristus zůstává na věky; jak to, [že] tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?” 35 Ježíš jim tedy řekl: “Ještě na krátký čas je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. 36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.” Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi. 37 A ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, [přece] v něho neuvěřili, 38 aby se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: “Pane, kdo uvěřil našemu kázání? A komu je zjevena Pánova paže?” 39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl: 40 “Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je neuzdravil.” 41 To řekl Izaiáš, když spatřil jeho slávu a mluvil o něm. 42 Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům [ho] nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy. 43 Milovali totiž lidskou chválu více než chválu Boží. 44 Tehdy Ježíš zvolal: “Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal, 45 a kdo mě vidí, vidí Toho, který mě poslal. 46 Já, světlo, jsem přišel na svět, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47 A jestliže někdo slyší má slova a nevěří, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, [ten] má, kdo by ho soudil. Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v poslední den. 49 Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, on mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. 50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Proto, co mluvím, mluvím tak, jak mi řekl Otec.”