1 Mezi farizeji pak byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář. 2 Ten přišel k Ježíši v noci a řekl mu: “Rabbi, víme, že jsi přišel [jako] učitel od Boha, neboť nikdo nemůže dělat znamení, která děláš ty, není-li Bůh s ním.” 3 Ježíš mu odpověděl a řekl: “Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.” 4 Nikodém mu řekl: “Jak se může člověk narodit, když je starý? Může snad vejít podruhé do lůna své matky a narodit se?” 5 Ježíš odpověděl: “Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. 6 Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. 7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. 8 Vítr vane, kam chce a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je [to s] každým, kdo se narodil z Ducha.” 9 Nikodém mu odpověděl a řekl: “Jak se ty věci mohou stát?” 10 Ježíš mu odpověděl: “Ty jsi učitel Izraele a nevíš to? 11 Amen, amen, říkám ti, že mluvíme [o tom], co známe, a svědčíme [o tom], co jsme viděli, ale naše svědectví nepřijímáte. 12 Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozemské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské?” 13 “Nikdo nevystoupil do nebe, jen ten, kdo sestoupil z nebe, Syn člověka, který je v nebi. 14 A jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka, 15 aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. 16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. 17 Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. 18 Kdo v něj věří, není souzen, ale kdo nevěří, je již odsouzen; neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. 19 A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více oblíbili tmu nežli světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20 Každý, kdo koná zlo, totiž nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. 21 Ale kdo koná pravdu, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjeveny, že jsou vykonány v Bohu.” 22 Potom Ježíš přišel se svými učedníky do judské země a tam s nimi pobýval a křtil. 23 Jan pak také křtil v Ainonu, blízko Sálimu, neboť tam bylo mnoho vody. A [lidé] přicházeli a byli křtěni. 24 (Jan totiž ještě nebyl vsazen do žaláře.) 25 Tehdy mezi [některými] z Janových učedníků a Židy vyvstala otázka o očišťování. 26 Přišli tedy k Janovi a řekli mu: “Rabbi, ten, který byl s tebou za Jordánem, o kterém jsi ty vydal svědectví, pohleď, on křtí a všichni přicházejí k němu!” 27 Jan odpověděl: “Člověk nemůže přijmout nic, není-li mu [to] dáno z nebe. 28 Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: Já nejsem Kristus, ale jsem poslán před ním. 29 Kdo má nevěstu, je ženich, ale přítel ženicha, který stojí a slyší ho, se z ženichova hlasu velmi raduje. Tato má radost se tedy naplnila. 30 On musí růst a já se menšit. 31 Kdo přichází shůry, je nade všechny; kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemské [věci]. Ten, který přišel z nebe, je nade všechny. 32 Svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. 33 Kdo přijímá jeho svědectví, zpečetil [to], že Bůh je pravdomluvný. 34 [Ten], kterého Bůh poslal, mluví Boží slova, neboť Bůh dává Ducha bez omezení. 35 Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. 36 Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo ale Synu nevěří, nespatří život a zůstává na něm Boží hněv.”