1 Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků, odložme každou zátěž i hřích, jenž [nám tak] snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi. 2 Hleďme na původce a dokonavatele víry Ježíše, který pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu. 3 Považte přece, [jaký je] ten, který vydržel takový odpor hříšníků proti sobě, abyste neochabli a neklesali na duši. 4 Ještě jste se v boji proti hříchu nevzepřeli až do krve 5 a zapomněli jste na povzbuzení, které k vám promlouvá jako k synům: “Synu můj, nepohrdej tím, když [tě] Pán vychovává, a neklesej [na mysli], když tě kárá. 6 Vždyť koho Pán miluje, [toho] vychovává a švihá každého, koho přijímá za syna.” 7 Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec nevychovává? 8 Jestliže jste však bez výchovy, jíž se dostává všem, pak jste levobočci, a ne synové. 9 A pak, mívali jsme přece za vychovatele své tělesné otce a vážili jsme si [jich]. Nemáme se [tedy] mnohem spíše poddat Otci duchů a žít? 10 Oni [nás] přece vychovávali po krátkou dobu a jak se jim zdálo [dobré], on však k [našemu] užitku, abychom získali podíl na jeho svatosti. 11 Žádná výchova se sice v dané chvíli nezdá být radostná, ale krušná, avšak později těm, kdo skrze ni byli vycvičeni, přináší pokojné ovoce spravedlnosti. 12 Proto napřimte svěšené ruce a ochablá kolena 13 a čiňte svýma nohama přímé kroky, aby se to, co kulhá, nevymklo, ale raději bylo uzdraveno. 14 Usilujte o pokoj se všemi [lidmi] a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. 15 Dbejte na [to], aby někdo neminul Boží milost, aby [vás] netrápil nějaký pučící kořen hořkosti, skrze nějž by mnozí byli poskvrněni; 16 aby někdo nebyl smilník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. 17 Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli je se slzami usilovně hledal), neboť nenašel místo [pro] pokání. 18 Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici, 19 ke zvuku polnice a k [takovému] hlasu slov, že ti, kdo [ho] slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil. 20 (Nemohli totiž snést to, co se [jim] přikazovalo: “Kdyby se i [jen] zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno nebo zastřeleno šípem.” 21 A ta podívaná byla tak hrozná, [že] Mojžíš řekl: “Jsem vyděšen, až se třesu.”) 22 Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému; k desetitisícům andělů, 23 k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích; k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle; 24 k prostředníkovi nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova. 25 Hleďte, abyste neodmítli toho, který [k vám] mluví. Jestliže totiž ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, neunikli, čím spíše [neunikneme] my, odvracíme-li se od toho, který [je] z nebe. 26 Jeho hlas tehdy otřásl zemí, nyní však zaslíbil: “Ještě jednou otřesu nejen zemí, ale i nebem.” 27 A to, [že řekl] “ještě jednou”, ukazuje na odstranění věcí, jež jsou otřesitelné (neboť jsou udělané), aby [tak] zůstaly ty věci, které jsou neotřesitelné. 28 Poněvadž tedy přijímáme neotřesitelné království, buďme vděční [a] tak služme Bohu přijatelným způsobem, s úctou a bázní. 29 Neboť náš Bůh [je] stravující oheň.