1 Ulekněme se tedy, aby se snad neukázalo, že se někdo z vás opozdil, zatímco trvá zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku. 2 I nám přece byla kázána radostná zvěst, tak jako i jim; ale slovo, jež slyšeli, jim neprospělo, neboť nebylo spojeno s vírou těch, kdo [je] slyšeli. 3 [My,] kdo jsme uvěřili, tedy vcházíme do odpočinku, poněvadž [on] řekl: “Jak jsem odpřísáhl ve svém hněvu, nevejdou do mého odpočinku,” ačkoli jsou [jeho] díla dokonána od založení světa. 4 Na jednom místě totiž řekl o sedmém dni toto: “A Bůh sedmého dne odpočinul ode všech svých skutků,” 5 a jinde zase: “Nevejdou do mého odpočinku.” 6 Poněvadž tedy zůstává [pravdou], že někteří do něj [mají] vstoupit a ti, kterým byla dříve kázána radostná zvěst, [do něj] nevstoupili kvůli neposlušnosti, 7 označuje znovu nějaký den [jako] “dnes”, když v Davidovi po tak dlouhé době říká (jak [už] bylo řečeno): “Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.” 8 Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, nemluvil by potom [Bůh] o jiném dni. 9 A tak Božímu lidu zůstává svátek. 10 Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako i Bůh [odpočinul] od svých. 11 Vynasnažme se tedy vstoupit do toho odpočinku, aby snad někdo neupadl do téhož příkladu neposlušnosti. 12 Neboť Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč; proniká až k rozdělení duše a ducha, [i] kloubů a morku [v kostech], a rozsuzuje myšlenky i záměry srdce. 13 Není stvoření, které by před ním bylo skryté, ale všechno [je] nahé a obnažené před očima toho, jemuž [musíme složit] účet. 14 Poněvadž tedy máme velikého nejvyššího kněze, který prošel nebesa - Ježíše, Božího Syna - držme se toho vyznání. 15 Nemáme totiž nejvyššího kněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale [takového], který byl ve všem pokoušen podobně jako [my], [avšak zůstal] bez hříchu. 16 Přistupme tedy se smělou důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost k [přijetí] včasné pomoci.