1 Když jsme to tedy již nemohli déle vydržet, zdálo se nám dobré, abychom zůstali v Athénách sami, 2 a poslali jsme Timotea, našeho bratra, Božího služebníka a našeho spolupracovníka v Kristově evangeliu, aby vás upevnil a povzbudil ve vaší víře, 3 aby se nikdo nedával zviklat těmito souženími. Víte přece sami, že jsme k tomu určeni. 4 Vždyť když jsme ještě byli u vás, předpovídali jsme vám, že na nás přichází soužení, což se, jak víte, také stalo. 5 Proto také, když jsem [to] již nemohl déle vydržet, poslal jsem [ho], abych se dozvěděl o vaší víře, aby vás snad nepokoušel Pokušitel a naše úsilí nepřišlo nazmar. 6 Nyní však Timoteus přišel od vás [zase] k nám a oznámil nám radostnou zprávu o vaší víře a lásce a [o tom,] že na nás stále vzpomínáte v dobrém a toužíte nás vidět stejně jako my vás. 7 Proto jsme z vás, bratři, byli při vší své tísni a soužení povzbuzeni skrze vaši víru. 8 Neboť nyní žijeme, jestliže vy stojíte v Pánu! 9 Vždyť jakým děkováním za vás se můžeme Bohu odvděčit za všechnu tu radost, kterou z vás máme před naším Bohem, 10 když se dnem i nocí převelice modlíme, abychom spatřili vaši tvář a doplnili to, co se nedostává vaší víře? 11 Kéž tedy sám náš Bůh a Otec i náš Pán Ježíš Kristus připraví naši cestu k vám. 12 A vás ať Pán rozmnoží a rozhojní v lásce k sobě navzájem i ke všem [lidem], tak jako i my [milujeme] vás, 13 aby [tak] upevnil vaše srdce, bezúhonná ve svatosti před tváří Boha, našeho Otce, při příchodu našeho Pána Ježíše Krista se všemi jeho svatými.