3
Bìda mìstu tomuto hltavému a poškvrnìnému a utiskujícímu. Neposlouchá hlasu, aniž pøijímá káznì; v Hospodina nedoufá, k Bohu svému nepøibližuje se. Knížata jeho jsou u prostøed nìho lvové øvoucí, soudcové jeho vlci veèerní, nehryzou kostí až do rána. Proroci jeho kvapní, muži velmi nešlechetní; knìží jeho poškvròují vìci svaté, natahují zákona. Hospodin spravedlivý u prostøed nìho jest, nelibuje nepravosti, každého dne soud svùj vynáší na svìtlo bez pøestání, a však nešlechetník neumí se stydìti. Vyplénil jsem národy, zpustli zámkové jejich, v pustinu obrátil jsem ulice jejich, tak že žádný pøes nì nechodí; zpustla mìsta jejich, tak že není èlovìka, není žádného obyvatele. Øekl jsem: Jistotnì báti se mne budeš, pøijmeš kázeò, aby nebyl vyplénìn pøíbytek tvùj tím, èím jsem tì navštíviti chtìl. Ale ráno vstanouce, porušují všecky snažnosti své. Protož oèekávejtež na mne, praví Hospodin, do dne toho, v kterémž povstanu k loupeži. Nebo soud mùj jest, abych sebral národy, shromáždil království, abych vylil na nì rozhnìvání své a všecku prchlivost hnìvu svého; ohnìm zajisté horlivosti mé sehlcena bude všecka tato zemì. Tehdáž zajisté zpùsobím národùm rty èisté, jimiž by vzývali všickni jméno Hospodinovo, a sloužili jemu jedním ramenem. 10 Ti, kteøíž jsou za øekami Mouøenínské zemì, koøíce se mi, se dcerou rozptýlených mých dary mi pøinesou. 11 V ten den nebudeš se hanbiti za žádné skutky své, jichž jsi se dopustil proti mnì; nebo tehdáž odejmu z prostøedku tvého ty, kteøíž pléší v dùstojnosti tvé, a nebudeš se více vyvyšovati na hoøe svatosti mé. 12 A pozùstavím u prostøed tebe lid chudý a nuzný, i budou doufati ve jménu Hospodinovu. 13 Ostatkové Izraele neuèiní nepravosti, aniž mluviti budou lži, aniž se nalezne v ústech jejich jazyk lstivý, ale pásti se budou a odpoèívati, a nebude žádného, kdo by je pøestrašil. 14 Prozpìvuj, dcero Sionská, prokøikujte, Izraelští, vesel se a plésej vším srdcem, dcero Jeruzalémská, 15 Že odjal Hospodin soudy tvé, odklidil nepøítele tvého. Král Izraelský Hospodin jest u prostøed tebe, nebudeš se báti více zlého. 16 V ten den bude øeèeno Jeruzalému: Neboj se, a Sionu: Nechꜜ nemdlejí ruce tvé. 17 Hospodin Bùh tvùj u prostøed tebe mocný zachová tì, radovati se bude z tebe velice, pøestane na milování svém tebe, plésati bude nad tebou s prozpìvováním, øka: 18 Toužící po Jeruzalému zase sberu, z tebeꜜ jsou, bolestící pro bøímì pohanìní vzložené na tebe. 19 Aj, já konec uèiním všechnìm, kteøíž tì trápiti budou v ten èas, a zachovám kulhavou, a zahnanou shromáždím; nýbrž zpùsobím jim chválu a jméno po vší zemi, v níž pohanìní nesli. 20 V ten èas pøivedu vás, v ten èas, pravím, shromáždím vás; nebo dám vám jméno a chválu mezi všemi národy zemì, když zase pøivedu zajaté vaše pøed oèima vašima, dí Hospodin.