1 Otevøi, Libáne, vrata svá, aꜜ zžíøe oheò cedry tvé. 2 Kvìl jedle, nebo padl cedr, nebo znamenití vyplénìni jsou; kvìlte dubové Bázanští, nebo klesl les ohražený. 3 Hlas kvílení pastýøù, proto že poplénìno dùstojenství jejich; hlas øvání lvù, proto že poplénìna pýcha Jordánu. 4 Takto praví Hospodin Bùh mùj: Pas ovce tyto k zbití oddané, 5 Kteøíž držitelé jejich mordují, aniž bývají obviòováni, a kdož je prodávají, øíkají: Požehnaný Hospodin, že jsme zbohatli, a kteøíž je pasou, nemají lítosti nad nimi. 6 Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této zemì, praví Hospodin, ale aj, já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku, a v ruku krále jejich. I budou potírati zemi tuto, a nevytrhnu jí z ruky jejich. 7 Nebo jsem pásl ovce k zbití oddané, totiž vás chudé toho stáda, a vzav sobì dvì hole, nazval jsem jednu utìšením, a druhou jsem nazval svazujících. A pásl jsem, pravím, ty ovce, 8 A zahladil jsem tøi pastýøe mìsíce jednoho, ale duše má stýskala sobì s nimi, proto že duše jejich nenávidìla mne. 9 Proèež øekl jsem: Nebudu vás pásti. Kteráž umøíti má, nechꜜ umøe, a kteráž má vyhlazena býti, nechꜜ jest vyhlazena, a jiné nechažꜜ jedí maso jedna druhé. 10 Protož vzav hùl svou utìšení, posekal jsem ji, zrušiv smlouvu svou, kterouž jsem uèinil se vším tím lidem. 11 A v ten den, když zrušena byla, právì poznali chudí toho stáda, kteøíž na mne pozor mìli, že øeè Hospodinova jest. 12 Nebo jsem øekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou tøidceti støíbrných. 13 I øekl mi Hospodin: Povrz je pøed hrnèíøe. Znamenitá mzda, kterouž jsem tak draze šacován od nich. A tak vzav tøidceti støíbrných, uvrhl jsem je v domì Hospodinovì pøed hrnèíøe. 14 Potom posekal jsem hùl svou druhou svazujících, zrušiv bratrství mezi Judou a mezi Izraelem. 15 I øekl mi Hospodin: Vezmi sobì ještì oruží pastýøe bláznivého. 16 Nebo aj, já vzbudím pastýøe v této zemi. Pobloudilých nebude navštìvovati, ani jehòátka hledati, ani což polámaného jest, léèiti, ani toho, což se zastavuje, nositi, ale maso toho, což tuènìjšího jest, jísti bude, a kopyta jejich poláme. 17 Bìda pastýøi tomu nièemnému, kterýž opouští stádo. Meè na rameno jeho a na oko pravé jeho, rámì jeho docela uschne, a oko pravé jeho naprosto zatmí se.