1 Na ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho. 2 Již tedy vstanu, a zchodím mìsto; po ryncích i po ulicech hledati budu toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho. 3 Našli mne ponocní, kteøíž chodí po mìstì. Vidìli-liž jste toho, kteréhož miluje duše má? 4 A jakž jsem jich jen pominula, takž jsem našla toho, kteréhož miluje duše má. Chopila jsem ho, aniž ho pustím, až ho uvedu do domu matky své, a do pokojíka rodièky své. 5 Pøísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, skrze srny a lanì polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtìl. 6 Která jest to, jenž vstupuje z pouštì jako sloupové dymu, okouøena jsuc mirrou a kadidlem, dražším nad všelijaký prach apatekáøský? 7 Aj, lože Šalomounovo, okolo nìhož šedesáte udatných z nejsilnìjších Izraelských, 8 Vše vládnoucích meèem, vycvièených v boji, z nichž jeden každý má svùj meè pøi boku svém z pøíèiny strachu noèního. 9 Schranu vystavìl sobì král Šalomoun z døíví Libánského, 10 Pøi níž udìlal sloupy støíbrné, dno zlaté a ponebí šarlatové, vnitøek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských. 11 Vyjdìte a pohleïte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v korunì, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho.