1 Protož pravím: Zdali jest Bùh zavrhl lid svùj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova. 2 Nezavrhlꜜ jest Bùh lidu svého, kterýž pøedzvìdìl. Zdali nevíte, co Písmo praví o Eliášovi? Kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému øka: 3 Pane, proroky tvé zmordovali a oltáøe tvé rozkopali, já pak zùstal jsem sám, a i méꜜ duše hledají. 4 Ale co jemu dí odpovìd Boží? Pozùstavil jsem sobì sedm tisícù mužù, kteøíž nesklánìli kolen pøed Bálem. 5 Takꜜ i nyní ostatkové podle vyvolení jdoucího z pouhé milosti Boží zùstali, 6 A ponìvadž z milosti, tedy ne z skutkù, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutkù, tedy již není milost, jinak skutek nebyl by skutek. 7 Což tedy? Èeho hledá Izrael, toho jest nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou, 8 (Jakož psáno jest: Dal jim Bùh ducha zkormoucení, oèi, aby nevidìli, a uši, aby neslyšeli,) až do dnešního dne. 9 A David dí: Budiž jim stùl jejich osidlem a pastmi a pohoršením i spravedlivým odplacením. 10 Zatmìtež se oèi jejich, aꜜ nevidí, a høbet jejich vždycky shýbej. 11 A z toho pravím: Tak-liž jsou pak Židé klesli, aby docela padli? Nikoli, ale jejich klesnutím spasení pøiblížilo se pohanùm, aby je tak Bùh k závidìní pøivedl. 12 A ponìvadž pak jejich pád jest bohatství svìta a zmenšení jejich jest bohatství pohanù, èím více plnost jich? 13 Vámꜜ zajisté pravím pohanùm, jelikož jsem já apoštol pohanský, pøisluhování mé oslavuji, 14 Zda bych jak k závidìní vzbuditi mohl ty, jenž jsou tìlo mé, a k spasení pøivésti aspoò nìkteré z nich. 15 Nebo kdyžꜜ zavržení jich jest smíøení svìta, co pak bude zase jich pøijetí, než život z mrtvých? 16 Ponìvadž prvotiny svaté jsou, takéꜜ svaté jest i tìsto; a jest-liꜜ koøen svatý, tedy i ratolesti. 17 Žeꜜ jsou pak nìkteré ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich a uèinìn jsi úèastník koøene i tuènosti olivy. 18 Proto ty se nechlub proti ratolestem. Pakli se chlubíš, vìz, že ne ty koøen neseš, ale koøen tebe. 19 Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen, 20 Dobøe pravíš. Pro nevìru vylomeny jsou, ale ty vìrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se. 21 Nebo ponìvadž Bùh ratolestem pøirozeným neodpustil, vìz, žeꜜ by ani tobì neodpustil. 22 A protož viz dobrotivost i zuøivost Boží. K tìm zajisté, kteøíž padli, zuøivost, ale k tobì dobrotivost, aè budeš-li trvati v dobrotì. Sic jinak i ty vyꜜat budeš. 23 Ano i oni, jestliže nezùstanou v nevìøe, zase vštípeni budou. Mocenꜜ jest zajisté Bùh zase vštípiti je. 24 Nebo ponìvadž ty vyꜜat jsi z pøirozené plané olivy a proti pøirození vštípen jsi v dobrou olivu, èím více pak ti, kteøíž podle pøirození jsou z dobré olivy, vštípeni budou v svou vlastní olivu. 25 Neboꜜ nechci, bratøí, abyste nevìdìli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudøí,) že zatvrdilost tato zèástky pøihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanù. 26 A takꜜ všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Pøijde z Siona vysvoboditel a odvrátíꜜ bezbožnosti od Jákoba. 27 A tatoꜜ bude smlouva má s nimi, když shladím høíchy jejich. 28 A tak s strany evangelium jsouꜜ nepøátelé pro vás, ale podle vyvolení jsou milí pro otce svaté. 29 Darù zajisté svých a povolání Bùh nelituje. 30 Nebo jakož i vy nìkdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevìru, 31 Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro uèinìné vám milosrdenství i oni také milosrdenství dosáhli. 32 Zavøel zajisté Bùh všecky v nevìøe, aby se nade všemi smiloval. 33 Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umìní Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho! 34 Nebo kdo jest poznal mysl Pánì? Aneb kdo jemu radil? 35 Nebo kdo prve dal jemu, a budeꜜ mu odplaceno? 36 Nebo z nìho a skrze nìho a v nìm jsou všecky vìci, jemuž sláva na vìky. Amen.