1 A protož neníꜜ již žádného odsouzení tìm, kteøíž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podle tìla, ale podle Ducha. 2 Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil mne od zákona høícha a smrti. 3 Nebo seè nemohl býti Zákon, byv mdlý pro tìlo, Bùh poslav Syna svého v podobnosti tìla høícha, a to pøíèinou høícha, odsoudil høích na tìle, 4 Aby spravedlnost Zákona vyplnìna byla v nás, kteøíž nechodíme podle tìla, ale podle Ducha. 5 Ti zajisté, kteøíž jsou podle tìla živi, chutnají to, což jest tìla, ale ti, kteøíž jsou živi podle Ducha, oblibují to, což jest Ducha. 6 Nebo smýšlení tìla jest smrt, smýšlení pak Ducha život a pokoj, 7 Protože smýšlení tìla jest nepøátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned mùže býti. 8 Protož ti, kteøíž jsou v tìle, Bohu se líbiti nemohou. 9 Vy pak nejste v tìle, ale v Duchu, ponìvadž Duch Boží pøebývá v vás. Jestližeꜜ pak kdo Ducha Kristova nemá, tenꜜ není jeho. 10 A jest-liꜜ Kristus v vás, tedy aè tìlo umrtveno jest pro høích, však duch živ jest pro spravedlnost. 11 Jestližeꜜ pak Duch toho, kterýž vzkøísil Ježíše z mrtvých, pøebývá v vás, ten, kterýž vzkøísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná tìla vaše, pro pøebývajícího Ducha jeho v vás. 12 A takž tedy, bratøí, dlužníciꜜ jsme ne tìlu, abychom podle tìla živi byli. 13 Nebo budete-li podle tìla živi, zemøete; pakli byste Duchem skutky tìla mrtvili, živi budete. 14 Nebo kteøížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží. 15 Nepøijali jste zajisté Ducha služby opìt k bázni, ale pøijali jste Ducha synovství, v nìmžto voláme Abba, totiž Otèe. 16 A tenꜜ Duch osvìdèuje duchu našemu, že jsme synové Boží. 17 A jestliže synové, tedy i dìdicové, dìdicové zajisté Boží, spolu pak dìdicové Kristovi, však tak, jestliže spolu s ním trpíme, abychom spolu i oslaveni byli. 18 Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynìjší oné budoucí slávì, kteráž se zjeviti má na nás. 19 Nebo peèlivé oèekávání všeho stvoøení oèekává žádostivého zjevení synù Božích. 20 Marnosti zajisté poddáno jest stvoøení, nechtì, ale pro toho, kterýž je poddal, 21 V nadìji, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a pøivedeno v svobodu slávy synù Božích. 22 Nebo víme, že všecko stvoøení spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad, 23 A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myꜜ také sami v sobì lkáme, zvolení synù Božích oèekávajíce, a tak vykoupení tìla našeho. 24 Nebo nadìjí spaseni jsme. Nadìje pak, kteráž se vidí, není nadìje. Nebo což kdo vidí, proè by se toho nadál? 25 Pakli èehož nevidíme, toho se nadìjeme, tedy toho skrze trpìlivost oèekáváme. 26 Ano také i Duch svatý pomocen jest mdlobám našim. Nebo zaè bychom se mìli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými. 27 Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podle Boha prosí za svaté. 28 Vímeꜜ pak, že milujícím Boha všecky vìci napomáhají k dobrému, totiž tìm, kteøíž podle uložení jeho povoláni jsou. 29 Nebo kteréž pøedzvìdìl, ty i pøedzøídil, aby byli pøipodobnìni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratøími. 30 Kteréž pak pøedzøídil, tìch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil. 31 Což tedy díme k tomu? Kdyžꜜ jest Bùh s námi, i kdo proti nám? 32 Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech vìcí nedal? 33 Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bùh jest, jenž ospravedlòuje. 34 Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umøel za nì, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás. 35 A protož kdo nás odlouèí od lásky Kristovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství? Zdali hlad, èili nahota? Zdali nebezpeèenství, èili meè? 36 Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití. 37 Ale v tom ve všem udatnì vítìzíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval. 38 Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andìlé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající vìci, ani budoucí, 39 Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoøení, nebude moci nás odlouèiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.