1 Zdaliž nevíte, bratøí, (nebo povìdomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad èlovìkem, dokudž živ jest èlovìk? 2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži pøivázána jest zákonem; pakli by umøel muž její, rozvázána jest od zákona muže. 3 A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliꜜ by muž její umøel, jižꜜ jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem. 4 Takž, bratøí moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tìlo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu. 5 Nebo když jsme byli v tìle, žádosti høíchù pøíèinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti. 6 Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umøel ten, v nìmž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotì ducha, a ne v vetchosti litery. 7 Což tedy díme? Že Zákon jest høíchem? Nikoli; nýbrž høíchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevìdìl, aby høíchem byla, by byl Zákon neøekl: Nepožádáš. 8 Ale pøíèinu vzav høích skrze pøikázaní, zplodil ve mnì všelikou žádost. Bez Zákona zajisté høích mrtev jest. 9 Jáꜜ pak byl jsem živ nìkdy bez Zákona, ale když pøišlo pøikázání, høích ožil, 10 a já umøel. I shledáno jest, že to pøikázání, kteréž mìlo mi býti k životu, že jest mi k smrti. 11 Nebo høích, vzav pøíèinu skrze to pøikázání, podvedl mne, a skrze nì i zabil. 12 A tak Zákon zajisté svatý, a pøikázání svaté i spravedlivé a dobré jest. 13 Tedy to dobré uèinìno jest mi smrt? Nikoli, ale høích, kterýž aby se okázal býti høíchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl pøíliš velmi høešící høích skrze pøikázání. 14 Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tìlesný, prodaný høíchu. 15 Nebo toho, což èiním, neoblibuji; nebo ne, což chci, to èiním, ale, což v nenávisti mám, to èiním. 16 Jestližeꜜ pak, což nechci, to èiním, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý. 17 A tak již ne já to èiním, ale ten, kterýž pøebývá ve mnì, høích. 18 Vímꜜ zajisté, že nepøebývá ve mnì, (to jest v tìle mém), dobré. Nebo chtìní hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoꜜ nenalézám. 19 Nebo neèiním toho dobrého, což chci, ale èiním to zlé, èehož nechci. 20 A ponìvadž pak, èehož já nechci, to èiním, tedyꜜ již ne já èiním to, ale ten, kterýž pøebývá ve mnì, høích. 21 Nalézám tedy takový pøi sobì zákon, když chci èiniti dobré, že se mne pøídrží zlé. 22 Nebo zvláštní libost mám v Zákonì Božím podle vnitøního èlovìka; 23 Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vìzeò zákona høícha, kterýž jest v údech mých. 24 Bídný já èlovìk! Kdo mne vysvobodí z toho tìla smrti? 25 Ale dìkujiꜜ Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžꜜ já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tìlem zákonu høícha.