1 Což tedy díme, èeho jest došel podle tìla Abraham otec náš? 2 Nebo byl-liꜜ Abraham z skutkù spravedliv uèinìn, máꜜ se èím chlubiti, ale ne u Boha. 3 Nebo co praví Písmo? Uvìøil pak Abraham Bohu, i poèteno jemu za spravedlnost. 4 Kdožꜜ skutky èiní, tomuꜜ odplata nebývá poètena podle milosti, ale podle dluhu. 5 Tomu pak, kdož neèiní skutkù, ale vìøí v toho, kterýž spravedlivého èiní bezbožníka, bývá poètena víra jeho za spravedlnost, 6 Jakož i David vypravuje blahoslavenství èlovìka, jemuž Bùh pøivlastòuje spravedlnost bez skutkù, øka: 7 Blahoslavení, jichžto odpuštìny jsou nepravosti a jejichžto pøikryti jsou høíchové. 8 Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepoèítá høíchu. 9 Blahoslavenství tedy toto k obøízce-li se vztahuje toliko, èili také k neobøízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest poètena za spravedlnost. 10 Kterak pak jest poètena? Zdali když byl obøezán, èili pøed obøezáním? Ne v obøízce, ale pøed obøezáním. 11 A potom znamení, totiž obøízku, pøijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla pøed obøezáním, na to, aby byl otcem všech vìøících v neobøízce, aby i jim pøiètena byla spravedlnost, 12 A aby byl otcem obøízky, tìch totiž, kteøíž ne z obøízky toliko jsou, ale kteøíž kráèejí šlépìjemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla pøed obøezáním. 13 Nebo ne skrze Zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dìdicem svìta, ale skrze spravedlnost víry. 14 Nebo jestližeꜜ toliko ti, kteøíž jsou z Zákona, dìdicové jsou, zmaøena jest víra a zrušeno zaslíbení. 15 Zákon zajisté hnìv pùsobí; nebo kdež není Zákona, tu ani pøestoupení. 16 A protož z víry jde dìdictví, aby šlo podle milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z Zákona jest, ale i tomu, jenž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás, 17 (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národù postavil jsem tebe,) pøed oblièejem Boha, jemuž uvìøil, kterýž obživuje mrtvé a povolává i tìch vìcí, jichž není, jako by byly. 18 Kterýžto Abraham v nadìji proti nadìji uvìøil, že bude otcem mnohých národù, podle toho povìdìní: Takꜜ bude símì tvé, jakožto hvìzdy nebeské a jako písek moøský. 19 A nezemdlev u víøe, nepatøil na své tìlo již umrtvené, ješto témìø ve stu letech byl, ani na život Sáry také již umrtvený. 20 Ale o zaslíbení Božím nepochyboval z nedovìry, nýbrž posilnil se vìrou, dav chválu Bohu, 21 Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i uèiniti. 22 A protož poèteno jest jemu to za spravedlnost. 23 Jestiꜜ pak to napsáno ne pro nìj toliko, že jemu to poèteno bylo za spravedlnost, 24 Ale i pro nás, kterýmžto bude poèteno za spravedlnost, vìøícím v toho, kterýž vzkøísil Ježíše Pána našeho z mrtvých, 25 Kterýž vydán jest na smrt pro høíchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnìní naše.