1 I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, økoucí sedmi andìlùm: Jdìte, vylijte sedm koflíkù hnìvu Božího na zemi. 2 I šel první andìl a vylil koflík svùj na zemi, i vyvrhli se vøedové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na tìch, kteøíž se klanìli obrazu jejímu. 3 Za tím druhý andìl vylil koflík svùj na moøe, a uèinìno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moøi umøela. 4 Potom tøetí andìl vylil koflík svùj na øeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev. 5 I slyšel jsem andìla vod, økoucího: Spravedlivý jsi, Pane, Kterýž jsi, a Kterýž jsi byl, a Svatý, žes to usoudil. 6 Neboꜜ jsou krev svatých a prorokù vylévali, i dal jsi jim krev píti; hodniꜜ jsou zajisté toho. 7 I slyšel jsem jiného andìla od oltáøe, kterýž øekl: Jistì, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji. 8 Potom ètvrtý andìl vylil koflík svùj na slunce, i dáno jest jemu trápiti lidi ohnìm. 9 I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha toho, kterýž má moc nad tìmito ranami, avšak neèinili pokání, aby vzdali slávu jemu. 10 Tedy pátý andìl vylil koflík svùj na stolici té šelmy, i uèinìno jest království její tmavé, i kousali lidé jazyky své pro bolest. 11 A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vøedy své, avšak neèinili pokání z skutkù svých. 12 Šestý pak andìl vylil koflík svùj na tu velikou øeku Eufrates, i vyschla voda její, aby pøipravena byla cesta králùm od východu slunce. 13 A vidìl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tøi duchové neèistí, podobní žabám. 14 Nebo jsouꜜ duchové ïábelští, ješto èiní divy a chodí mezi krále zemské a všeho svìta, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího. 15 Aj, pøicházímꜜ jako zlodìj. Blahoslavený, kdož bdí a ostøíhá roucha svého, aby nah nechodil, aby nevidìli hanby jeho. 16 I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon. 17 Tedy sedmý andìl vylil koflík svùj na povìtøí, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, od trùnu, økoucí: Stalo se. 18 I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i zemì tøesení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, totiž zemì tøesení tak velikého. 19 I roztrhlo se to veliké mìsto na tøi strany, a mìsta národù padla. A Babylon veliký pøišel na pamìt pøed oblièejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hnìvu svého. 20 A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny. 21 A kroupy veliké jako centnéøové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu tìch krup; nebo velmi veliká byla ta rána.