1 Tedy pohledìl jsem, a aj, Beránek stál na hoøe Sion, a s ním sto ètyøidceti a ètyøi tisícù majících jméno Otce jeho napsané na èelích svých. 2 A slyšel jsem hlas s nebe, jako hlas vod mnohých, a jako hlas hromu velikého. A hlas slyšel jsem, jako tìch, kteøíž hrají na harfy své. 3 A zpívali jakožto píseò novou, pøed trùnem, a pøed ètyømi zvíøaty, a pøed starci, a žádný nemohl se nauèiti té písni, jediné tìch sto ètyøidceti a ètyøi tisíce, kteøíž jsou koupeni z zemì. 4 Totoꜜ jsou ti, kteøíž s ženami nejsou poskvrnìni; nebo panicové jsou. Tiꜜ jsou, jenž následují Beránka, kamž by koli šel; tiꜜ jsou koupeni ze všech lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi. 5 A v ústech jejich není nalezena lest; neboꜜ jsou bez úhony pøed trùnem Božím. 6 I vidìl jsem jiného andìla letícího po prostøedku nebe, majícího evangelium vìèné, aby je zvìstoval tìm, jenž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu, 7 Økoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboꜜ pøišla hodina soudu jeho; a klanìjte se tomu, kterýž uèinil nebe i zemi i moøe i studnice vod. 8 A jiný andìl letìl za ním, øka: Padl, padl Babylon, mìsto to veliké, nebo vínem hnìvu smilství svého napájelo všecky národy. 9 A tøetí andìl letìl za nimi, pravì velikým hlasem: Bude-li se kdo klanìti šelmì a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na èelo své aneb na ruku svou, 10 I tenꜜ také bude píti víno hnìvu Božího, víno, pravím, kteréž jest vlito do kalichu hnìvu jeho; a trápen bude ohnìm a sirou pøed oblièejem andìlù svatých a pøed oblièejem Beránka. 11 A dým muk jejich vstoupíꜜ na vìky vìkù, a nebudouꜜ míti odpoèinutí dnem i nocí ti, kteøíž se klanìjí šelmì a obrazu jejímu, a jestliže kdo pøijme znamení jména jejího. 12 Tuꜜ jest trpìlivost svatých, tu jsou ti, kteøíž ostøíhají pøikázání Božích a víry Ježíšovy 13 I slyšel jsem hlas s nebe, økoucí ke mnì: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteøíž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpoèinuli od prací svých, nebo skutkové jejich následují jich. 14 I pohledìl jsem, a aj, oblak bìlostkvoucí, a na tom oblaku sedìl podobný Synu èlovìka, maje na hlavì své korunu zlatou a v ruce své srp ostrý. 15 A jiný andìl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž sedìl na oblaku: Pusꜜ srp svùj a žni; nebꜜ jest pøišla tobì hodina žni, nebo již dozrala žeò zemì. 16 I spustil ten, kterýž sedìl na oblaku, srp svùj na zem, a požata jest zemì. 17 A jiný andìl vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý. 18 Opìt vyšel jiný andìl z oltáøe, kterýž mìl moc nad ohnìm, a volal køikem velikým na toho, jenž mìl srp ostrý, øka: Pusꜜ srp svùj ostrý, a zbeø hrozny vinice zemské; neboꜜ jsou uzrali hroznové její. 19 I spustil andìl srp svùj na zemi, a sebral vinici zemì, a vmetal hrozny do jezera velikého hnìvu Božího. 20 I tlaèeno jest jezero pøed mìstem, a vyšla krev z jezera až do udidl koòùm za tisíc a za šest set honù.