1 I dána mi tøtina, podobná prutu, a postavil se tu andìl, a øekl mi: Vstaò, a zmìø chrám Boží, i oltáø, i ty, kteøíž se modlí v nìm. 2 Ale síò, kteráž vnì jest, vyvrz ven, a nemìø jí. Neboꜜ jest dána pohanùm, a budouꜜ tlaèiti mìsto svaté za ètyøidceti a dva mìsíce. 3 Ale dám jej dvìma svìdkùm svým, kteøíž budou prorokovati tisíc dvì stì a šedesáte dnù, obleèeni jsouce v pytle. 4 Tiꜜ jsou dvì olivy a dva svícnové, stojící pøed oblièejem Boha Pána vší zemì. 5 Jimžto jestliže by kdo chtìl ubližovati, oheò vyjde z úst jejich, a sžíøe nepøátely jejich; a takꜜ musí zabit býti, kdož by koli jim škoditi chtìl. 6 Tiꜜ mají moc zavøíti nebe, aby nepršel déšꜜ za dnù proroctví jejich; a mají moc nad vodami, obrátiti je v krev, a bíti zemi všelikou ranou, kolikrát by koli chtìli. 7 Ale když dokonají svìdectví své, šelma vystupující z propasti válku povede proti nim, a zvítìzí nad nimi, i zmorduje je. 8 A ležeti budou tìla jejich mrtvá na ryncích mìsta velikého, kteréž slove duchovnì Sodoma a Egypt, kdežto i Pán náš ukøižován jest. 9 A vídati budou mnozí z pokolení, a z lidu, a z jazykù, i z národù tìla jejich mrtvá za pùl ètvrta dne, ale tìl jejich mrtvých nedadí pochovati v hrobích. 10 Anobrž ti, kteøíž pøebývají na zemi, radovati se budou nad nimi a veseliti se, a dary budou posílati jedni druhým; nebo ti dva proroci trápili ty, jenž pøebývají na zemi. 11 Ale po pùl ètvrtu dni duch života od Boha poslaný vstoupil do nich, i postavili se na nohách svých, a bázeò veliká spadla na ty, kteøíž je vidìli. 12 Potom slyšeli hlas veliký s nebe, økoucí k nim: Vstupte sem! I vstoupili na nebe v oblace, a hledìli na nì nepøátelé jejich. 13 A v tu hodinu stalo se zemì tøesení veliké, a desátý díl mìsta padl, a zbito jest v tom zemì tøesení sedm tisícù lidu, a jiní zstrašeni jsou, a vzdali slávu Bohu nebeskému. 14 Bída druhá pominula, a aj, tøetí bída pøijde rychle. 15 A sedmý andìl zatroubil, i stali se hlasové velicí v nebi, økoucí: Uèinìnaꜜ jsou království všeho svìta Pána našeho a Krista jeho, a kralovatiꜜ bude na vìky vìkù. 16 Tedy tìch ètyømecítma starcù, kteøíž pøed oblièejem Božím sedí na stolicích svých, padli na tváøi své, a klanìli se Bohu, 17 Økouce: Díky èiníme tobì, Pane Bože všemohoucí, Kterýž jsi, a Kterýžs byl, a Kterýž pøijíti máš; nebo jsi pøijal moc svou velikou a království ujal. 18 I rozhnìvali se národové, a pøišel hnìv tvùj, a èas mrtvých, aby souzeni byli, a aby dána byla odplata služebníkùm tvým prorokùm, i jiným svatým i všechnìm, jenž se bojí jména tvého, malým i velikým, a aby zkaženi byli ti, kteøíž nakažují zemi. 19 I otevøín jest chrám Boží na nebi, a vidína jest truhla smlouvy jeho v chrámì jeho. I stalo se blýskání, a hlasové, a hromobití, a zemì tøesení, i krupobití veliké.