9
1 Potom andìl pátý zatroubil, i vidìl jsem, ano hvìzda s nebe spadla na zem; a dán jest tomu andìlu klíè od studnice propasti. 2 Kterýžto otevøel studnici propasti. I vyšel dým z studnice jako dým z peci veliké, i zatmìlo se slunce i povìtøí pro dým studnice. 3 A z toho dýmu vyšly kobylky na zemi, jimžto dána jest moc taková, jakouž moc mají štírové zemští. 4 Ale øeèeno jim, aby neškodily trávì zemské, ani èemu zelenému, ani kterémukoli stromoví, než toliko lidem, kteøíž nemají znamení Božího na èelích svých. 5 Dáno jest pak jim, ne aby je zabíjely, ale trápily za pìt mìsícù, a aby trápení jejich bylo jako trápení od štíra, když by ušꜜknul èlovìka. 6 A v tìch dnech hledati budou lidé smrti, ale nenaleznou jí, a žádati budou zemøíti, ale smrt uteèe od nich. 7 Zpùsob pak tìch kobylek podobný byl koòùm pøipraveným k boji, a na hlavách jejich byly jako koruny podobné zlatu, a tváøi jejich jako tváøi lidské. 8 A mìly vlasy jako vlasy ženské, a zuby jejich byly jako zubové lvù. 9 Mìly také pancíøe jako pancíøe železné, a zvuk køídel jejich jako zvuk vozù, když množství koní bìží k boji. 10 A mìly ocasy podobné štírùm, a žihadla v ocasích jejich byla, a moc jejich byla škoditi lidem za pìt mìsícù. 11 A mìly nad sebou krále, andìla propasti, jemuž jméno Židovsky Abaddon, a øecky Apollyon. 12 Bída jedna pominula, a aj, pøijdou ještì dvì bídy potom. 13 Tedy šestý andìl zatroubil, i slyšel jsem hlas jeden ze ètyø rohù oltáøe zlatého, kterýž jest pøed oblièejem Božím, 14 Økoucí k šestému andìlu, kterýž mìl troubu: Rozvìž ty ètyøi andìly, kteøíž jsou u vìzení pøi veliké øece Eufrates. 15 I rozvázáni jsou ti ètyøi andìlé, kteøíž byli pøipraveni k hodinì, a ke dni, a k mìsíci, a k roku, aby zmordovali tøetí díl lidí. 16 A byl poèet vojska lidu jízdného dvìstìkrát tisíc tisícù; nebo slyšel jsem poèet jejich. 17 A též vidìl jsem u vidìní, konì a ti, kteøíž sedìli na nich, mìli pancíøe ohnivé a hyacintové a z síry. Hlavy pak tìch koòù byly jako hlavy lvové, a z úst jejich vycházel oheò, a dým, a síra. 18 A tímto trojím zmordována jest tøetina lidu, totiž ohnìm, a dýmem, a sirou, kteréž vycházely z úst jejich. 19 Nebo moc jejich jest v ústech jejich a v ocasích jejich; ocasové zajisté jejich jsou podobni hadùm, majíce hlavy, jimiž škodí. 20 Jiní pak lidé, kteøíž nejsou zmordováni tìmi ranami, neèinili pokání z skutkù rukou svých, aby se neklanìly ïáblùm, a modlám zlatým, a støíbrným, a mìdìným, i kamenným, i døevìným, kteréžto ani hledìti nemohou, ani slyšeti, ani choditi. 21 Aniž èinili pokání z vražd svých, ani z trávení svých, ani z smilstva svého, ani z krádeží svých.