1 Pøednímu zpìváku, žalm Davidùv. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. 2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. 3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svìdom jsi. 4 Než ještì mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 5 Z zadu i z pøedu obklíèils mne, a vzložils na mne ruku svou. 6 Divnìjší jest umìní tvé nad mùj vtip; vysoké jest, nemohu k nìmu. 7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych pøed tváøí tvou utekl? 8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobì ustlal v hrobì, aj, pøítomen jsi. 9 Vzal-li bych køídla záøe jitøní, abych bydlil pøi nejdalším moøi: 10 I tamꜜ by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 11 Dím-li pak: Aspoò tmy, jako v soumrak, pøikryjí mne, ale i noc jest svìtlem vùkol mne. 12 Aniž ty tmy pøed tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobì svítí, rovnì tma jako svìtlo. 13 Ty zajisté v moci máš ledví má, pøiodìl jsi mne v životì matky mé. 14 Oslavuji tì, proto že se hrozným a divným skutkùm tvým divím, a duše má zná je výbornì. 15 Neníꜜ ukryta žádná kost má pøed tebou, jakž jsem uèinìn v skrytì, a øemeslnì složen, v nejhlubších místech zemì. 16 Trupel mùj vidìly oèi tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještì žádného z nich nebylo. 17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesèíslná summa! 18 Chtìl-li bych je sèísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážꜜ by muži vražedlní odstoupili ode mne, 20 Kteøíž mluví proti tobì nešlechetnì; marnì vyvyšují nepøátely tvé. 21 Zdaliž tìch, kteøíž tì v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteøíž proti tobì povstávají, zdaž mne nemrzejí? 22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepøátely. 23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 24 A popatø, chodím-liꜜ já cestou odpornou tobì, a veï mne cestou vìènou.