1 Pøi øekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion. 2 Na vrbí v té zemi zavìšovali jsme citary své. 3 A když se tam dotazovali nás ti, kteøíž nás zajali, na slova písnièky, (ješto jsme zavìsili byli veselí), øíkajíce: Zpívejte nám nìkterou píseò Sionskou: 4 Kterakž bychom mìli zpívati píseò Hospodinovu v zemi cizozemcù? 5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má. 6 Pøilniž i jazyk mùj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémì nebudu míti svého nejvìtšího potìšení. 7 Rozpomeò se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteøíž pravili: Rozboøte, rozboøte až do základù v nìm. 8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobì za to, což jsi nám zlého uèinila. 9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.