1 Pøednímu zpìváku, žalm Davidùv. Ó Bože chvály mé, neèiò se neslyše. 2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mnì se otevøela, mluvili proti mnì jazykem lživým. 3 A slovy jizlivými osoèili mne, válèí proti mnì beze vší pøíèiny. 4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za nì modlíval. 5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. 6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník aꜜ mu stojí po pravici. 7 Když pøed soudem stane, aꜜ zùstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k høíchu. 8 Budiž dnù jeho málo, a úøad jeho vezmi jiný. 9 Buïtež dìti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. 10 Buïtež bìhouni a tuláci synové jeho, žebøete, vyhnáni jsouce z poustek svých. 11 Pøitáhni k sobì lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. 12 Nebudiž, kdo by mu chtìl milosrdenství prokázati, aniž buï, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. 13 Potomci jeho z koøen vyꜜati buïte, v druhém kolenu vyhlazeno buï jméno jejich. 14 Pøijdiž na pamìt nepravost pøedkù jeho pøed Hospodinem, a høích matky jeho nebuï shlazen. 15 Buïtež pøed Hospodinem ustaviènì, až by vyhladil z zemì památku jejich, 16 Proto že nepamatoval, aby èinil milosrdenství, ale protivenství èinil èlovìku chudému a nuznému a sevøenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. 17 Ponìvadž miloval zloøeèení, nechaꜜ pøijde na nìj; nemìl líbosti v požehnání, nechaꜜ se vzdálí od nìho. 18 A tak budiž obleèen v zloøeèenství jako v svùj odìv, a aꜜ vejde do vnitøností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. 19 Budiž jemu to jako plášꜜ k pøiodívání, a jako pás k ustaviènému opasování. 20 Taková mzda pøijdiž mým protivníkùm od Hospodina, a mluvícím zlé vìci proti duši mé. 21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavì pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. 22 Jsemꜜ zajisté chudý a nuzný, a srdce mé ranìno jest u vnitønostech mých. 23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. 24 Kolena má klesají postem, a tìlo mé vyschlo z tuènosti. 25 Nadto jsem jim za posmìch; když mne uhlédají, potøásají hlavami svými. 26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože mùj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, 27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, uèinil to. 28 Nechꜜ oni jakkoli zloøeèí, ty dobroøeè; kteøíž povstali, nechꜜ se zastydí, aby se veselil služebník tvùj. 29 Buïtež obleèeni protivníci moji v zahanbení, a nechꜜ se odìjí jako pláštìm hanbou svou. 30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostøed mnohých chváliti jej budu, 31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od tìch, kteøíž odsuzují život jeho.