1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na vìky milosrdenství jeho. 2 Nechꜜ o tom vypravují ti, kteøíž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky tìch, kteøíž je ssužovali, 3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od pùlnoci i od moøe. 4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, mìsta k pøebývání nenacházejíce. 5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. 6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, 7 A vedl je po cestì pøímé, aby pøišli do mìsta k bydlení. 8 Nechaꜜ oslavují pøed Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho pøed syny lidskými, 9 Ponìvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplòuje dobrými vìcmi. 10 Kteøíž sedí ve tmì a v stínu smrti, sevøíni jsouce bídou i železy, 11 Protože odporni byli øeèem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. 12 Proèež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. 13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. 14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. 15 Nechaꜜ oslavují pøed Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho pøed syny lidskými, 16 Ponìvadž láme brány mìdìné, a závory železné posekává. 17 Blázni pro cestu pøevrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. 18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti pøibližují. 19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. 21 Nechaꜜ oslavují pøed Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho pøed syny lidskými, 22 A obìtujíce obìti chvály, aꜜ vypravují skutky jeho s prozpìvováním. 23 Kteøí se plaví po moøi na lodech, pracujíce na velikých vodách, 24 Tiꜜ vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. 25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouølivý, a dme vlny moøské. 26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpeèenství rozplývá se. 27 Motají se a nakloòují jako opilý, a všecko umìní jejich mizí. 28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 29 Promìòuje bouøi v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. 30 I veselí se, že utichlo; a tak pøivodí je k bøehu žádostivému. 31 Nechaꜜ oslavují pøed Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho pøed syny lidskými. 32 Nechꜜ ho vyvyšují v shromáždìní lidu, a v radì starcù chválí jej. 33 Obrací øeky v poušꜜ, a prameny vod v suchost, 34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelù jejích. 35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. 36 I osazuje na ní hladovité, aby stavìli mìsta k bydlení. 37 Kteøíž osívají pole, a dìlají vinice, a shromažïují sobì užitek úrody. 38 Takꜜ on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. 39 A nìkdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, 40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštìje, aby bloudili po poušti bezcestné. 41 Onꜜ vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. 42 Nechꜜ to spatøují upøímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost aꜜ zacpá ústa svá. 43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetøil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?