101
Žalm Davidùv. O milosrdenství a soudu zpívati budu, tobì, ó Hospodine, žalmy budu zpívati. Opatrnì se míti budu na cestì pøímé, až pøijdeš ke mnì; choditi budu ustaviènì v upøímnosti srdce svého i v domì svém. Nepøedstavímꜜ sobì pøed oèi vìci nešlechetné; skutek uchylujících se v nenávisti mám, nepøichytíꜜ se mne. Srdce pøevrácené odstoupí ode mne, zlého nebudu oblibovati. Škodícího jazykem bližnímu svému tajnì, tohoꜜ vytnu; oèí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpìti. Oèi mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestì upøímé, tenꜜ mi sloužiti bude. Nebude bydliti v domì mém èinící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne. Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z zemì, abych tak vyplénil z mìsta Hospodinova všecky, kdož páší nepravost.