1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvìj se. 2 Zdvihni se, ó soudce vší zemì, a dej odplatu pyšným. 3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati, 4 Žváti a hrdì mluviti, honosíce se, všickni èinitelé nepravosti? 5 Lid tvùj, Hospodine, potírati a dìdictví tvé bìdovati? 6 Vdovy a pøíchozí mordovati, a sirotky hubiti, 7 Øíkajíce: Nehledíꜜ na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bùh Jákobùv? 8 Rozumìjte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte? 9 Zdali ten, jenž uèinil ucho, neslyší? A kterýž stvoøil oko, zdali nespatøí? 10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž uèí lidi umìní? 11 Hospodinꜜ zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost. 12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvièíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyuèuješ. 13 Abys mu zpùsobil pokoj pøed èasy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma. 14 Neboꜜ neopustí Hospodin lidu svého, a dìdictví svého nezanechá, 15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upøímého srdce. 16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkùm? Kdo by se byl za mne postavil proti tìm, jenž páší nepravost? 17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlèení. 18 Již jsem byl øekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne. 19 Ve množství pøemyšlování mých u vnitønosti mé, tvá potìšování obveselovala duši mou. 20 Zdaliž se k tobì pøitovaryší stolice pøevráceností tìch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost, 21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují? 22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bùh mùj skalou útoèištì mého. 23 Onꜜ obrátí na nì nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bùh náš.