1 Modlitba Davidova. Nakloò, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboꜜ jsem chudý a nuzný. 2 Ostøíhejž duše mé, neboꜜ jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože mùj, v tobì nadìji majícího. 3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, k tobìꜜ zajisté každého dne volám. 4 Potìš duše služebníka svého, neboꜜ k tobì, ó Pane, duše své pozdvihuji. 5 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechnìm, kteøíž tì vzývají. 6 Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých. 7 V den ssoužení svého vzývám tì, nebo mne vyslýcháš. 8 Neníꜜ žádného tobì podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutkù, jako jsou tvoji. 9 Všickni národové, kteréž jsi uèinil, pøicházejíce, sklánìti se budou pøed tebou, Pane, a ctíti jméno tvé. 10 Nebo jsi ty veliký, a èiníš divné vìci, ty jsi Bùh sám. 11 Vyuè mne, Hospodine, cestì své, abych chodil v pravdì tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého. 12 I budu tì oslavovati, Pane Bože mùj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na vìky, 13 Ponìvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší. 14 Ó Bože, povstaliꜜ jsou pyšní proti mnì, a rota násilníkù hledají bezživotí mého, ti, kteøíž tì sobì nepøedstavují. 15 Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný, 16 Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdaø silou svou služebníka svého, a zachovávej syna dìvky své. 17 Prokaž ke mnì znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteøíž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potìšil.