1 Vyuèující, Azafovi. Pozoruj, lide mùj, zákona mého, nakloòte uší svých k slovùm úst mých. 2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu pøípovídky starobylé. 3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali, 4 Nezatajíme toho pøed syny jejich, kteøíž budoucím potomkùm svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž èinil. 5 Neboꜜ jest vyzdvihl svìdectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což pøikázal otcùm našim, aby v známost uvodili synùm svým, 6 Aby to poznal vìk potomní, synové, kteøíž se zroditi mìli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým, 7 Aby pokládali v Bohu nadìji svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostøíhali pøikázaní jeho, 8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl vìrný Bohu silnému duch jeho. 9 Jako synové Efraim zbrojní, aè umìle z luèištì støíleli, však v èas boje zpìt se obrátili, 10 Nebo neostøíhali smlouvy Boží, a v zákonì jeho zpìèovali se choditi. 11 Zapomenuli se na èiny jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal. 12 Pøed otci jejich èinil divy v zemi Egyptské, na poli Soan. 13 Rozdìlil moøe, a pøevedl je; uèinil, aby stály vody jako hromada. 14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni. 15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých. 16 Vyvedl potoky z skály, a uèinil, aby vody tekly jako øeky. 17 A však vždy pøièínìli høíchù proti nìmu, a popouzeli Nejvyššího na poušti. 18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své. 19 A mluvili proti Bohu, økouce: Zdaliž bude moci Bùh silný pøipraviti stùl na této poušti? 20 Aj, udeøilꜜ jest v skálu, a tekly vody, a øeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému? 21 A protož uslyšav Hospodin, rozhnìval se, a oheò zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele, 22 Proto že se nedovìøili Bohu, a nemìli nadìje v spasení jeho, 23 Aèkoli rozkázal oblakùm shùry, a prùduchy nebeské otevøel, 24 A dštil na nì mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim. 25 Chléb mocných jedl èlovìk, seslal jim pokrmù do sytosti. 26 Obrátil vítr východní u povìtøí, a pøivedl mocí svou vítr polední. 27 I dštil na nì masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem moøským. 28 Spustil je do prostøed vojska jejich, a všudy vùkol stanù jejich. 29 I jedli, a nasyceni jsou hojnì, a dal jim to, èehož žádali. 30 Ještì nevyplnili žádosti své, ještì pokrm byl v ústech jejich, 31 A v tom prchlivost Boží pøipadla na nì, a zbil tuèné jejich, a pøední Izraelské porazil. 32 S tím se vším vždy ještì høešili, a nevìøili pøedivným skutkùm jeho. 33 A protož dopustil na nì, že marnì skonali dny své, a léta svá s chvátáním. 34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitì se navraceli, 35 Rozpomínajíce se na to, že Bùh byl skála jejich, a Bùh silný nejvyšší vykupitel jejich: 36 (Aèkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu. 37 A srdce jejich nebylo upøímé pøed ním, aniž se vìrnì mìli v smlouvì jeho), 38 On jsa milosrdný, odpouštìl nepravosti jejich, a nezahladil jich; èastokrát odvracel hnìv svùj, a nevzbuzoval vší zùøivosti své. 39 Nebo pamatoval, že jsou tìlo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase. 40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti pøivodili na pustinách. 41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vymìøovali. 42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení, 43 Když èinil v Egyptì znamení svá, a zázraky své na poli Soan, 44 Když obrátil v krev øeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli. 45 Dopustil na nì smìsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily. 46 A dal chroustùm úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám. 47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem. 48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí øeøavé. 49 Poslal na nì prchlivost hnìvu svého, rozpálení, zùøivost i ssoužení, dopustiv na nì andìly zlé. 50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil. 51 A pobil všecko prvorozené v Egyptì, prvotiny síly v staních Chamových. 52 Ale lid svùj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti. 53 Vodil je v bezpeènosti, tak že nestrašili, nepøátely pak jejich pøikrylo moøe, 54 Až je pøivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho. 55 Vyhnav pøed tváøí jejich národy, zpùsobil to, aby jim na provazec dìdictví jejich pøišli, a aby pøebývala v staních jejich pokolení Izraelská. 56 Však vždy pøedce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svìdectví jeho neostøíhali. 57 Ale zpìt odšedše, pøevrácenì èinili, jako i pøedkové jejich; uchýlili se jako mylné luèištì. 58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení pøivedli jej. 59 Slyšel Bùh, a rozhnìval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele, 60 Tak že opustiv pøíbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi, 61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepøítele. 62 Dal pod meè lid svùj, a na dìdictví své se rozhnìval. 63 Mládence jeho sežral oheò, a panny jeho nebyly chváleny. 64 Knìží jejich od meèe padli, a vdovy jejich neplakaly. 65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po vínì sobì vykøikuje. 66 A ranil nepøátely své po zadu, a u vìèné pohanìní je vydal. 67 Aèkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil, 68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval. 69 A vystavìl sobì, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na vìky. 70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévù stáda. 71 Když chodil za ovcemi bøezími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dìdictví jeho. 72 Kterýž pásl je v upøímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.