1 Pøednímu kantoru z potomkù Jedutunových, s Azafem, žalm. 2 Hlas mùj k Bohu, když volám, hlas mùj k Bohu, aby ucha naklonil ke mnì. 3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez pøestání, a nedala se potìšiti duše má. 4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, pøemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch mùj. Sélah. 5 Zdržoval jsi oèi mé, aby bdìly; potøín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. 6 I pøicházeli mi na pamìt dnové pøedešlí, a léta dávní. 7 Rozpomínal jsem se v noci na zpìvy své, v srdci svém pøemyšloval jsem, a zpytoval to duch mùj, pravì: 8 Zdali na vìky zažene Bùh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? 9 Zdali do konce pøestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? 10 Zdali se zapomnìl smilovávati Bùh silný? Zdaž zadržel v hnìvì milosrdenství svá? Sélah. 11 I øekl jsem: Toꜜ jest má smrt. Ale uèiníꜜ promìnu pravice Nejvyššího. 12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a pøipomínati sobì divné èiny tvé, od starodávna. 13 A pøemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. 14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bùh? 15 Ty jsi ten Bùh silný, jenž èiníš divné vìci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. 16 Vysvobodil jsi ramenem lid svùj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah. 17 Vidìlyꜜ jsou tì vody, Bože, vidìly tì vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. 18 Vydali povodnì oblakové, vydala hømot nebesa, ano i kameníèko tvé skákalo. 19 Vznìlo høímání tvé po obloze, blýskání osvìcovalo okršlek zemský, pohybovala se a tøásla zemì. 20 Skrze moøe byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepìjí tvých nebylo znáti. 21 Vedl jsi jako stádo lid svùj skrze Mojžíše a Arona.