1 Vyuèující, Azafùv. Proè, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proè roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé? 2 Rozpomeò se na shromáždìní své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dìdictví svého, na Sion horu tuto, na níž pøebýváš. 3 Pøispìjž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepøítel v svatyni! 4 Øvali nepøátelé tvoji u prostøed shromáždìní tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých. 5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu døíví jeho. 6 A nyní již øezby jeho napoøád sekerami a palicemi otloukají. 7 Uvrhli oheò do svatynì tvé, na zem zøítivše, poškvrnili pøíbytku jména tvého. 8 Øekli v srdci svém: Vyhubme je napoøád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi. 9 Znamení svých nevidíme, jižꜜ není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by vìdìl, dokud to stane. 10 I dokudž, ó Bože, útržky èiniti bude odpùrce? A nepøítel ustaviènì-liž rouhati se bude jménu tvému? 11 Proè zdržuješ ruku svou, a pravice své z lùna svého nevzneseš? 12 Však jsi ty, Bože, král mùj od starodávna, pùsobíš hojné spasení u prostøed zemì. 13 Ty silou svou rozdìlil jsi moøe, a potøels hlavy drakù u vodách. 14 Ty jsi potøel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti. 15 Ty jsi otevøel vrchovištì a potoky, ty jsi osušil i øeky prudké. 16 Tvùjꜜ jest den, tvá jest také i noc, svìtlo i slunce ty jsi uèinil. 17 Ty jsi založil všecky konèiny zemì, léto i zimy ty jsi sformoval. 18 Rozpomeniž se na to, že útržky èinil ten odpùrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal. 19 Nevydávejž té zbìøi duše hrdlièky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na vìky. 20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavìjší koutové zemì peleší ukrutnosti. 21 Nechažꜜ bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný aꜜ chválí jméno tvé. 22 Povstaniž, ó Bože, a veï pøi svou, rozpomeò se na pohanìní, kteréžꜜ se dìje od nesmyslných na každý den. 23 Nezapomínej se na vykøikování svých nepøátel, a na hluk proti tobì povstávajících, kterýž se silí ustaviènì.