1 Žalm Azafovi. Jistì žeꜜ jest Bùh dobrý Izraelovi, tìm, kteøíž jsou èistého srdce. 2 Ale nohy mé témìø se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, 3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štìstí nešlechetných. 4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zùstává v cele síla jejich. 5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. 6 Protož otoèeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným pøiodíni. 7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostnì, o nátisku velmi pyšnì mluví. 9 Stavìjí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 10 A protož na to pøichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 11 Že øíkají: Jakꜜ má o tom vìdìti Bùh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v svìtì, a dosahují zboží. 13 Nadarmo tedy v èistotì chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 14 Ponìvadž každý den trestán bývám, a kázeò pøichází na mne každého jitra. 15 Øeknu-li: Vypravovati budu vìci takové, hle, rodina synù tvých dí, že jsem jim køiv. 16 Chtìl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidìlo mi se pracno. 17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozumìl poslední vìci jejich. 18 Jistì že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 19 Aj, jakꜜ pøicházejí na spuštìní jako v okamžení! Mizejí a hynou hrùzami, 20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 21 Když zhoøklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem pøed tebou. 23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 24 Podlé rady své veï mne, a potom v slávu pøijmeš mne. 25 Kohož bych mìl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 26 Aè tìlo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl mùj Bùh jest na vìky. 27 Nebo aj, ti, kteøíž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteøíž cizoloží odcházením od tebe. 28 Ale mnì nejlépe jest pøídržeti se Boha; proèež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.