1 Žalm Davidùv, když byl na poušti Judské. 2 Bože, Bùh silný mùj ty jsi, tebeꜜ hned v jitøe hledám, tebe žízní duše má, po tobì touží tìlo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody, 3 Abych tì v svatyni tvé spatøoval, a vidìl sílu tvou a slávu tvou, 4 (Neboꜜ jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tì chválili rtové moji, 5 A tak abych tobì dobroøeèil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých. 6 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtù prozpìvováním chválila by tì ústa má. 7 Jistì žeꜜ na tì pamìtliv jsem i na ložci svém, každého bdìní noèního pøemýšlím o tobì. 8 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu køídel tvých prozpìvovati budu. 9 Pøilnula duše má k tobì, pravice tvá zdržuje mne. 10 Proèež ti, kteøíž hledají pádu duše mé, sami vejdou do nejvìtší hlubokosti zemì. 11 Zabijí každého z nich ostrostí meèe, i budou liškám za podíl. 12 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze nìho pøisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.