1 Pøednímu z kantorù, jako: Nevyhlazujž, Davidùv žalm zlatý, když poslal Saul, aby støehouc domu, zabili ho. 2 Vytrhni mne od nepøátel mých, Bože mùj; pøed tìmi, kteøíž povstávají proti mnì, bezpeèna mne uèiò. 3 Vytrhni mne od tìch, kteøíž páší nepravost, a od mužù vražedlných zachovej mne. 4 Neb aj, zálohy èiní duši mé, sbírají se proti mnì mocní, bez mého provinìní a bez høíchu mého, ó Hospodine. 5 Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mnì vstøíc, a popatø. 6 Sám ty, Hospodine Bože zástupù, Bože Izraelský, prociꜜ, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z tìch pøevrácencù nešlechetných. Sélah. 7 Navracejí se k veèerou, štìkají jako psi, a bìhají okolo mìsta. 8 Aj, coꜜ vynášejí ústy svými! Meèové jsou ve rtech jejich, nebo øíkají: Zdaliž kdo slyší? 9 Ale ty, Hospodine, smìješ se jim, posmíváš se všechnìm národùm. 10 Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad mùj vysoký. 11 Bùh mnì milosrdný pøedejdeꜜ mne, Bùh dá mi vidìti pomstu nad nepøátely mými. 12 Nezbijej jich, aby nezapomnìl lid mùj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane. 13 Høích úst svých, slova rtù svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chøadnutí), aꜜ vypravují. 14 Zahlaï v prchlivosti, zahlaï je, aꜜ jich není, aꜜ poznají, že Bùh panuje v Jákobovi i do konèin zemì. Sélah. 15 I nechažꜜ se pak zase navracejí k veèerou, štìkají jako psi, a bìhají okolo mìsta. 16 Nechaꜜ tìkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí. 17 Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitì slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad mùj vysoký, a útoèištì v den ssoužení mého. 18 A posilen jsa, žalmy tobì zpívati budu; nebo jsi Bùh, vysoký hrad mùj, Bùh mnì milosrdný.