1 Pøednímu z kantorù, jako: Nevyhlazuj, Davidùv žalm zlatý. 2 Právì-liž vy, ó shromáždìní, spravedlnost vypovídáte? Upøímì-liž soudy èiníte, vy synové lidští? 3 Anobrž radìji nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete. 4 Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež. 5 Jed v sobì mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své, 6 Aby neslyšel hlasu zaklinaèù, a èarodìjníka v èáøích vycvièeného. 7 Ó Bože, potøi jim zuby v ústech jejich, støenovní zuby lvíèat tìch polámej, Hospodine. 8 Nechꜜ se rozplynou jako voda, a zmizejí; aꜜ jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však støely se lámí, 9 Jako hlemejžï, kterýž tratí se a mizí, jako nedochùdèe ženy, ješto nespatøilo slunce. 10 Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichøicí zachváceni budou. 11 I bude se veseliti spravedlivý, když uzøí pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka. 12 Ano dí každý: V pravdì, žeꜜ má užitek spravedlivý, jistì, žeꜜ jest Bùh soudce na zemi.