1 Pøednímu z kantorù, o nìmé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidùv, když ho jali Filistinští v Gát. 2 Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce èlovìk; každého dne boj veda, ssužuje mne. 3 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepøátelé; jistì žeꜜ jest mnoho válèících proti mnì, ó Nejvyšší. 4 Kteréhokoli dne strach mne obklièuje, v tebe doufám. 5 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo uèiniti tìlo. 6 Na každý den slova má pøevracejí, proti mnì jsou všecka myšlení jejich ke zlému. 7 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepìjí mých šetøí, èíhajíce na duši mou. 8 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty. 9 Ty má utíkání v poètu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v poètu nemìl? 10 A tehdyꜜ obráceni budou zpìt nepøátelé moji v ten den, když volati budu; toꜜ vím, že Bùh pøi mnì stojí. 11 Jáꜜ budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho. 12 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co uèiniti mohl èlovìk. 13 Tobì jsem, Bože, uèinil sliby, a protož tobì vzdám chvály. 14 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil pøed Bohem v svìtle živých.