1 Pøednímu kantoru z synù Chóre, žalm. 2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští. 3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý. 4 Ústa má mluviti budou moudrost, a pøemyšlování srdce mého rozumnost. 5 Nakloním k pøísloví ucha svého, a pøi harfì vykládati budu pøípovídku svou. 6 I proè se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost tìch, kteøíž mi na paty šlapají, mne obklíèiti mìla? 7 Kteøíž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí. 8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemùže, ani Bohu za nìj dáti mzdy vyplacení, 9 (Neboꜜ by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeꜜ toho na vìky), 10 Aby živ byl vìènì, a nevidìl porušení. 11 Nebo se vídá, že i moudøí umírají, blázen a hovadný èlovìk zaroveò hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce. 12 Myšlení jejich jest, že domové jejich vìèní jsou, a pøíbytkové jejich od národu do pronárodu; proèež je po krajinách nazývají jmény svými. 13 Ale èlovìk v slávì netrvá, jsa podobný hovadùm, kteráž hynou. 14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím pøi nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah. 15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upøímí panovati budou nad nimi v jitøe; zpùsob pak onìchno aby zvetšel, z pøíbytku svého octnou se v hrobì. 16 Ale Bùh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne pøijme. Sélah. 17 Neboj se, když by nìkdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho. 18 Pøi smrti zajisté nièeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho. 19 Aèꜜkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobì èistì povoluje: 20 A však musí se odebrati za vìkem otcù svých, a na vìky svìtla neuzøí. 21 Summou: Èlovìk jsa ve cti, neusrozumí-li sobì, bývá uèinìn podobný hovadùm, kteráž hynou.