1 Pøednímu zpìváku, žalm Davidùv. 2 V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na vìky, pro spravedlnost svou vysvoboï mne. 3 Nakloò ke mnì ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval. 4 Nebo skála má a hrad mùj ty jsi, protož pro jméno své veï i doveï mne. 5 Vyveï mne z leèi, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi. 6 V ruce tvé porouèím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a vìrný. 7 Nenávidím tìch, kteøíž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu nadìji skládám. 8 Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezøel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou. 9 Aniž jsi mne zavøel v ruce nepøítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé. 10 Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tváø má, duše má, i život mùj. 11 Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpìní, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly. 12 U všech nepøátel svých jsem v pohanìní, a nejvíce u sousedù, známým pak svým jsem strašidlem; kteøíž mne vídají vnì, utíkají pøede mnou. 13 Vyšel jsem z pamìti tak, jako mrtvý, uèinìn jsem jako nádoba rozražená. 14 Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mnì spolu puntují, lstivì pøemýšlejíce, jak by odjali duši mou. 15 Ale já v tobì nadìji skládám, Hospodine; øekl jsem: Bùh mùj jsi ty. 16 V rukou tvých jsou èasové moji, vytrhni mne z ruky nepøátel mých a tìch, kteøíž mne stihají. 17 Osvìꜜ tváø svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své. 18 Hospodine, aꜜ nejsem zahanben, nebo jsem tì vzýval; nechaꜜ jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. 19 Onìmìjte rtové lživí, kteøíž mluví proti spravedlivému tvrdì, pyšnì a s potupou. 20 Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil tìm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi èiníval doufajícím v tebe pøed syny lidskými. 21 Ty je skrýváš v skrýši oblíèeje svého pøed vysokomyslností èlovìka, skrýváš je jako v stanu pøed jazyky svárlivými. 22 Požehnaný buï Hospodin, nebo prokázal ke mnì divné milosrdenství své jako v mìstì ohraženém. 23 Já zajisté když jsem pospíchal, øekl jsem: Zavrženꜜ jsem od oèí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobì volal. 24 Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboꜜ ostøíhá vìøících Hospodin, a též odplací vrchovatì tomu, kdož pýchu provodí. 25 Zmužile sobì èiòte, (a posilní Bùh srdce vašeho), všickni, kteøíž nadìji máte v Hospodinu.