1 Pøednímu zpìváku k èasu jitønímu, žalm Davidùv. 2 Bože mùj, Bože mùj, proèež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naøíkání mého. 3 Bože mùj, pøes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. 4 Ty zajisté jsi svatý, zùstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. 5 V tobìꜜ doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. 6 K tobì volávali, a spomáhals jim; v tobì doufali, a nebývali zahanbeni. 7 Já pak èerv jsem, a ne èlovìk, útržka lidská a povrhel vùbec. 8 Všickni, kteøíž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potøásají, øíkajíce: 9 Spustiltì se na Hospodina, nechꜜ ho vysvobodí; nechaꜜ jej vytrhne, ponìvadž se mu v nìm zalíbilo. 10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání pøi prsích matky mé. 11 Na tebeꜜ jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bùh mùj ty jsi. 12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. 13 Obklièujíꜜ mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. 14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a øvoucí. 15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostøed vnitøností mých. 16 Vyprahla jako støepina síla má, a jazyk mùj pøilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. 17 Nebo psi obskoèili mne, rota zlostníkù oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. 18 Mohl bych sèísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. 19 Dìlí mezi sebou roucha má, a o mùj odìv mecí los. 20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, pøispìj k spomožení mému. 21 Vychvaꜜ od meèe duši mou, a z moci psù jedinkou mou. 22 Zachovej mne od úst lva, a od rohù jednorožcových vyprosꜜ mne. 23 I budu vypravovati bratøím svým o jménu tvém, u prostøed shromáždìní chváliti tì budu, øka: 24 Kteøíž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símì Jákobovo ctìte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. 25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváøi své od nìho, nýbrž když k nìmu volá, vyslýchá jej. 26 O tobì chvála má v shromáždìní velikém, sliby své plniti budu pøed tìmi, kteøíž se bojí tebe. 27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteøíž ho hledají, živo bude srdce vaše na vìky. 28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky konèiny zemì, a sklánìti se budou pøed ním všecky èeledi národù. 29 Nebo Hospodinovo jest království, a onꜜ panuje nad národy. 30 Jísti budou a sklánìti se pøed ním všickni tuèní zemì, jemu se klanìti budou všickni sstupující do prachu, a kteøíž duše své nemohou pøi životu zachovati. 31 Símì jejich sloužiti mu bude, a pøièteno bude ku Pánu v každém vìku. 32 Pøijdouꜜ, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.