1 Proè se bouøí národové, a lidé daremné vìci pøemyšlují? 2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, 3 Øíkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. 4 Ale ten, jenž pøebývá v nebesích, smìje se, Pán posmívá se jim. 5 Tehdáž mluviti bude k nim v hnìvì svém, a v prchlivosti své pøedìsí je, øka: 6 Jáꜜ jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. 7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin øekl ke mnì: Syn mùj ty jsi, já dnes zplodil jsem tì. 8 Požádej mne, a dámꜜ národy, dìdictví tvé, a konèiny zemì, vládaøství tvé. 9 Roztluèeš je prutem železným, a jako nádobu hrnèíøskou roztøíštíš je. 10 A protož, králové, nyní srozumìjte, vyuèujte se, soudcové zemští. 11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s tøesením. 12 Líbejte syna, aby se nerozhnìval, a zhynuli byste na cestì, jakž by se jen málo zapálil hnìv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteøíž doufají v nìho.