1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upøímnosti své, nežli pøevrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen. 2 Jistì že bez umìní duši není dobøe, a kdož jest kvapných noh, høeší. 3 Bláznovství èlovìka pøevrací cestu jeho, aèkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho. 4 Statek pøidává pøátel množství, ale chudý od pøítele svého odlouèen bývá. 5 Svìdek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteèe. 6 Mnozí pokoøí se pøed knížetem, a každý jest pøítel muži štìdrému. 7 Všickni bratøí chudého v nenávisti jej mají; èím více pøátelé jeho vzdalují se od nìho! Když volá za nimi, není jich. 8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostøíhá opatrnosti, aby nalezl dobré. 9 Svìdek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne. 10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval. 11 Rozum èlovìka zdržuje hnìv jeho, a èest jeho jest prominouti provinìní. 12 Prchlivost královská jako øvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu. 13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavièné kapání žena svárlivá. 14 Dùm a statek jest po rodièích, ale od Hospodina manželka rozumná. 15 Lenost pøivodí tvrdý sen, a duše váhavá laènìti bude. 16 Ten, kdož ostøíhá pøikázaní, ostøíhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne. 17 Kdo udìluje chudému, pùjèuje Hospodinu, a onꜜ za dobrodiní jeho odplatí jemu. 18 Tresci syna svého, dokudž jest o nìm nadìje, a k zahynutí jeho neodpouštìj jemu duše tvá. 19 Veliký hnìv ukazuj, odpouštìje trestání, proto že ponìvadž odpouštíš, potom více trestati budeš. 20 Poslouchej rady, a pøijímej kázeò, abys vždy nìkdy moudrý byl. 21 Mnozí úmyslové jsou v srdci èlovìka, ale uložení Hospodinovo toꜜ ostojí. 22 Žádaná vìc èlovìku jest dobøe èiniti jiným, ale poèestnìjší jest chudý než muž lživý. 23 Bázeò Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštìstím navštíven bývá. 24 Lenivý schovává ruku svou za òadra, ani k ústùm svým jí nevztáhne. 25 Ubí posmìvaèe, aꜜ se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, aꜜ porozumí umìní. 26 Syn, kterýž hanbu a lehkost èiní, hubí otce, a zahání matku. 27 Pøestaò, synu mùj, poslouchati uèení, kteréž od øeèí rozumných odvozuje. 28 Svìdek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných pøikrývají nepravost. 29 Nebo na posmìvaèe hotoví jsou nálezové, a rány na høbet bláznù.