1 Odpovìd mìkká odvracuje hnìv, ale øeè zpurná vzbuzuje prchlivost. 2 Jazyk moudrých ozdobuje umìní, ale ústa bláznù vylévají bláznovství. 3 Na všelikém místì oèi Hospodinovy spatøují zlé i dobré. 4 Zdravý jazyk jest strom života, pøevrácenost pak z nìho ztroskotání od vìtru. 5 Blázen pohrdá cvièením otce svého, ale kdož ostøíhá nauèení, opatrnosti nabude. 6 V domì spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodì bezbožného zmatek. 7 Rtové moudrých rozsívají umìní, srdce pak bláznù ne tak. 8 Obìt bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upøímých líbí se jemu. 9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje. 10 Trestání pøísné opouštìjícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umøe. 11 Peklo i zatracení jest pøed Hospodinem, èím více srdce synù lidských? 12 Nemiluje posmìvaè toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým pøistoupí. 13 Srdce veselé obveseluje tváø, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá. 14 Srdce rozumného hledá umìní, ale ústa bláznù pasou se bláznovstvím. 15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavièné. 16 Lepší jest malièko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem. 17 Lepší jest krmì z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist. 18 Muž hnìvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hnìvu upokojuje svadu. 19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upøímých jest vydlážená. 20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak èlovìk pohrdá matkou svou. 21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale èlovìk rozumný upøímo kráèeti smìøuje. 22 Kdež není rady, zmaøena bývají usilování, ale množství rádcù ostojí. 23 Vesel bývá èlovìk z odpovìdi úst svých; nebo slovo v èas pøíhodný ó jak jest dobré! 24 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. 25 Dùm pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevòuje. 26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale èistých øeèi vzácné. 27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dùm svùj; ale kdož nenávidí darù, živ bude. 28 Srdce spravedlivého pøemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost. 29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá. 30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; povìst dobrá tukem naplòuje kosti. 31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostøed moudrých bydliti bude. 32 Kdo se vyhýbá cvièení, zanedbává duše své; ale kdož pøijímá domlouvání, má rozum. 33 Bázeò Hospodinova jest cvièení se moudrosti, a slávu pøedchází ponížení.