1 Syn moudrý pøijímá cvièení otcovo, ale posmìvaè neposlouchá domlouvání. 2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše pøevrácených nátisky. 3 Kdo ostøíhá úst svých, ostøíhá duše své; kdo rozdírá rty své, setøení na nìj pøijde. 4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne. 5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje. 6 Spravedlnost ostøíhá pøímì chodícího po cestì, bezbožnost pak vyvrací høíšníka. 7 Nìkdo bohatým se dìlaje, nemá nic: zase nìkdo dìlaje se chudým, má však statku mnoho. 8 Výplata života èlovìku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání. 9 Svìtlo spravedlivých rozsvìtluje se, svíce pak bezbožných zhasne. 10 Samou toliko pýchou pùsobí èlovìk svár, ale pøi tìch, jenž užívají rady, jest moudrost. 11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažïuje rukou, pøivìtší ho. 12 Oèekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splnìná jest strom života. 13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobì škodí; ale kdož se bojí pøikázaní, odplaceno mu bude. 14 Nauèení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlùm smrti. 15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak pøevrácených jest tvrdá. 16 Každý dùmyslný dìlá umìle, ale blázen rozprostírá bláznovství. 17 Posel bezbožný upadá v neštìstí, jednatel pak vìrný jest lékaøství. 18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z káznì; ale kdož ostøíhá nauèení, zveleben bude. 19 Žádost naplnìná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznùm odstoupiti od zlého. 20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setøín bude. 21 Høíšníky stihá neštìstí, ale spravedlivým odplatí Bùh dobrým. 22 Dobrý zanechává dìdictví vnukùm, ale zboží høíšného zachováno bývá spravedlivému. 23 Hojnost jest pokrmù na rolí chudých, nìkdo pak hyne skrze nerozšafnost. 24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za èasu jej tresce. 25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, bøicho pak bezbožných nedostatek trpí.