1 Moudrost vystavìla dùm svùj, vytesavši sloupù svých sedm. 2 Zbila dobytek svùj, smísila víno své, stùl také svùj pøipravila. 3 A poslavši dìveèky své, volá na vrchu nejvyšších míst v mìstì: 4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým øíká: 5 Poïte, jezte chléb mùj, a píte víno, kteréž jsem smísila. 6 Opusꜜte hloupost a živi buïte, a choïte cestou rozumnosti. 7 Kdo tresce posmìvaèe, dochází hanby, a kdo pøimlouvá bezbožnému, pohanìní. 8 Nedomlouvej posmìvaèi, aby tì nevzal v nenávist; pøimlouvej moudrému, a bude tì milovati. 9 Uèiò to moudrému, a bude moudøejší; pouè spravedlivého, a bude umìlejší. 10 Poèátek moudrosti jest bázeò Hospodinova, a umìní svatých rozumnost. 11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a pøidánoꜜ bude let života. 12 Budeš-li moudrý, sobì moudrý budeš; pakli posmìvaè, sám vytrpíš. 13 Žena bláznivá štìbetná, nesmyslná, a nic neumí. 14 A sedí u dveøí domu svého na stolici, na místech vysokých v mìstì, 15 Aby volala jdoucích cestou, kteøíž pøímo jdou stezkami svými, økuci: 16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému øíká: 17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnìjší. 18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobì ti, kterýchž pozvala.