1 Synu mùj, pøijmeš-li slova má, a pøikázaní má schováš-li u sebe; 2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti; 3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li; 4 Budeš-li jí hledati jako støíbra, a jako pokladù pilnì vyhledávati jí: 5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinovì, a známosti Boží nabudeš; 6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umìní a opatrnost. 7 Chová upøímým dlouhovìkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti, 8 Ostøíhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostøíhá. 9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upøímosti i všeliké cestì dobré, 10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umìní duši tvé se zalíbí. 11 Prozøetelnost ostøíhati bude tebe, a opatrnost zachová tì, 12 Vysvobozujíc tì od cesty zlé, a od lidí mluvících vìci pøevrácené, 13 Kteøíž opouštìjí stezky pøímé, aby chodili po cestách tmavých, 14 Kteøíž se veselí ze zlého èinìní, plésají v pøevrácenostech nejhorších, 15 Jejichž stezky køivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých; 16 Vysvobozujíc tì i od ženy postranní, od cizí, kteráž øeèmi svými lahodí, 17 Kteráž opouští vùdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná; 18 K smrti se zajisté nachyluje dùm její, a k mrtvým stezky její; 19 Kteøížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života; 20 Abys chodil po cestì dobrých, a stezek spravedlivých abys ostøíhal. 21 Nebo upøímí bydliti budou v zemi, a pobožní zùstanou v ní; 22 Bezbožní pak z zemì vyꜜati budou, a pøestupníci vykoøenìni budou z ní.