1 Potom dvadcátého ètvrtého dne téhož mìsíce shromáždili se synové Izraelští, a postíce se v žíních, posypali se prstí, 2 (Oddìlilo se pak bylo símì Izraelské ode všech cizozemcù), a stojíce, vyznávali høíchy své i nepravosti otcù svých. 3 I stáli na místech svých, a ètli v knize zákona Hospodina Boha svého ètyøikrát za den, a ètyøikrát vyznávali a klanìli se Hospodinu Bohu svému. 4 Za tím vystoupivše na výstupek Levítský Jesua a Báni, Kadmiel, Sebaniáš, Bunni, Serebiáš, Báni a Chenani, volali hlasem velikým k Hospodinu Bohu svému. 5 A øekli Levítové ti, Jesua, Kadmiel, Báni, Chasabniáš, Serebiáš, Hodiáš, Sebaniáš a Petachiáš: Vstaòte, dobroøeète Hospodinu Bohu svému, od vìkù až na vìky, a aꜜ dobroøeèí slavnému jménu jeho, a vyššímu nad každé dobroøeèení i chválu. 6 Ty jsi, Hospodine, sám ten jediný, ty jsi uèinil nebesa, nebesa nebes i všecko vojsko jejich, zemi i všecko, což jest na ní, moøe i všecko, což jest v nich, obživuješ také všecko, ano i vojska nebeská pøed tebou se sklánìjí. 7 Ty jsi, Hospodine, Bùh ten, kterýž jsi vyvolil Abrama, a vyvedl jej z Ur Kaldejských, a dal jsi jemu jméno Abraham. 8 A nalezl jsi srdce jeho vìrné pøed sebou, a uèinil jsi s ním smlouvu, že dáš zemi Kananejského, Hetejského, Amorejského, Ferezejského, Jebuzejského a Gergezejského, že dáš ji semeni jeho, a naplnils slova svá, nebo spravedlivý jsi ty. 9 Popatøil jsi zajisté na trápení otcù našich v Egyptì, a køik jejich vyslyšel jsi pøi moøi Rudém. 10 A ukazovals znamení a zázraky na Faraonovi i na všech služebnících jeho, i na všem lidu zemì jeho; nebo vìdìl jsi, že jsou pýchu provodili nad nimi. Èímž jsi dobyl sobì jména, jakž se to podnes vidí. 11 Nadto i moøe jsi pøed nimi rozdìlil, tak že pøešli prostøedkem moøe po suše, a ty, jenž je stihali, uvrhl jsi do hlubin, jako kámen do vody veliké. 12 A sloupem oblakovým vodils je ve dne, a sloupem ohnivým v noci, osvìcuje jim cestu, kudy by jíti mìli. 13 Potom jsi sstoupil na horu Sinai, a mluvil jsi s nimi s nebe, a vydal jsi jim soudy pøímé a zákony pravé, ustanovení a pøikázaní dobrá. 14 Též i sobotu svou svatou známu jsi jim uèinil, a pøikázaní, ustanovení i zákon vydals jim skrze Mojžíše, služebníka svého. 15 Také i chléb s nebe dal jsi jim v hladu jejich, a vodu z skály vyvedl jsi jim v žízni jejich, a rozkázal jsi jim, aby šli a dìdiènì vládli zemí, kterouž jsi zdvihna ruku svou, pøisáhl dáti jim. 16 Oni pak a otcové naši pyšnì sobì poèínali, a zatvrdivše šíji svou, neposlouchali pøikázaní tvých. 17 Nýbrž hned nechtìli slyšeti, aniž se rozpomenuli na divné èiny tvé, kteréž jsi pùsobil pøi nich, a zatvrdivše šíji svou, ustavovali sobì vùdce, chtíce se navrátiti k porobení svému z zarputilosti své. Ty však, Bože, snadný k odpuštìní, milostivý a lítostivý, dlouho shovívající a hojný v milosrdenství, neopustils jich. 18 Ano i tehdáž, když sobì udìlali tele slité a øekli: Tito jsou bohové tvoji, kteøíž tì vyvedli z Egypta, a dopustili se velikého rouhání. 19 Ty však pro svá mnohá slitování neopustil jsi jich na poušti. Sloup oblakový neodcházel od nich ve dne, veda je po cestì, ani sloup ohnivý v noci, osvìcuje je a cestu, po níž jíti mìli. 20 Nadto Ducha svého dobrého dal jsi k vyuèování jich, manny své také neodjals od úst jejich, a vodu dal jsi jim v žízni jejich. 21 A tak za ètyøidceti let krmil jsi je na poušti. V nièemž nedostatku nemìli, odìv jejich nezvetšel, a nohy jejich se neodhnetly. 22 Potom dal jsi jim království a národy, kteréž jsi rozehnal do koutù, tak že dìdiènì obdrželi zemi Seonovu, a zemi krále Ezebon, i zemi Oga krále Bázan. 23 Syny pak jejich rozmnožil jsi jako hvìzdy nebeské, a uvedl jsi je do zemì, o kteréž jsi byl øekl otcùm jejich, že do ní vejdou, aby jí vládli. 24 Nebo všedše synové, dìdiènì obdrželi zemi tu, když jsi snížil pøed nimi obyvatele té zemì Kananejské, a dals je v ruku jejich, i krále jejich, i národy té zemì, aby s nimi nakládali podlé vùle své. 25 A tak vzali mìsta hrazená i pole úrodná, a dìdiènì ujali domy plné všeho dobrého, studnice vykopané, vinice a olivoví, i stromoví ovoce nesoucí velmi mnohé. I jedli, a nasyceni jsouce, vytyli, a v dobrodiní tvém hojném rozkoší oplývali. 26 Když pak popouzejíce tì, zprotivili se tobì, zavrhše zákon tvùj za høbet svùj, a proroky tvé zmordovali, kteøíž jim osvìdèovali, aby je obrátili k tobì, a dopouštìli se velikého rouhání, 27 Dával jsi je v ruku nepøátel jejich, kteøíž je ssužovali. A když v èas ssoužení svého volali k tobì, tys je s nebe vyslýchal, a podlé mnohých slitování svých dával jsi jim vysvoboditele, kteøíž je vysvobozovali z ruky nepøátel jejich. 28 Mezitím, jakž jen oddechnutí mìli, zase znovu èinili zlé pøed tebou, a protož pouštìl jsi je v ruku nepøátel jejich, aby panovali nad nimi. Když se pak opìt obrátili, a køièeli k tobì, tys je s nebe vyslýchal a vysvobozoval podlé slitování svých po mnohé èasy. 29 A napomínals jich, abys je obrátil k zákonu svému, ale oni pyšnì sobì poèínali, a neposlouchali pøikázaní tvých, a proti soudùm tvým høešili, v nichžto, èinil-li by je èlovìk, byl by živ. Nýbrž plece svého uchylujíce, šíji svou zatvrzovali, a neposlouchali. 30 A však shovíval jsi jim po mnohá léta, osvìdèuje jim duchem svým skrze proroky své, a když neposlouchali, dal jsi je v ruku národùm zemí. 31 Ale pro slitování svá mnohá nedals jim do konce zahynouti, aniž jsi jich opustil, proto že jsi Bùh milostivý a lítostivý. 32 Nyní tedy, ó Bože náš, silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž ostøíháš smlouvy a milosrdenství, nechꜜ to není u tebe za málo, že ty všecky tìžkosti na nás pøišly, na krále naše, knížata naše, knìží naše, proroky naše i na otce naše, a na všecken lid tvùj, hned ode dnù králù Assyrských, až do tohoto dne, 33 Aèkoli ty jsi spravedlivý ve všech tìch vìcech, kteréž pøišly na nás. Nebo jsi spravedlivì to uèinil, ale my jsme bezbožnì èinili. 34 I králové naši, knížata naše, knìží naši i otcové naši neplnili zákona tvého, aniž šetøili pøikázaní tvých a svìdectví tvých, jimiž se jim osvìdèoval. 35 Nebo oni v království svém a v dobrodiní tvém hojném, kteréž jsi jim ukazoval, a v zemi široké a úrodné, kterouž jsi jim dal, nesloužili tobì, aniž se odvrátili od èinù svých zlých. 36 Aj, my jsme dnes manové, a to v zemi, kterouž jsi dal otcùm našim, aby jedli ovoce její a dobré vìci její, aj, jsme v ní manové. 37 Jižꜜ úrody své vydává v hojnosti králùm, kteréž jsi postavil nad námi pro høíchy naše, a oniꜜ i nad tìly našimi se potøásají, i nad hovady našimi podlé vùle své, tak že jsme u veliké úzkosti. 38 Se vším však tím èiníme smlouvu nepohnutelnou, i zapisujeme, kteréž potvrzují knížata naše, Levítové naši, i knìží naši.