1 Táhneꜜ zhoubce na tebe, ostøíhejž pevnosti, vyhlídej na cestu, posilò bedr, dobøe se silou opatø. 2 Neboꜜ jest odjal Hospodin pýchu Jákobovu jako pýchu Izraelovu, proto že vyprázdnili je zhoubcové, a réví jejich pokazili. 3 Pavéza udatných jeho èervená, bojovníci èervcem odìní, vozové jako pochodnì hoøící jiskøiti budou v den mustruòku jeho, a jedle hroznì tøásti se budou. 4 Po ulicích jezditi budou vozové, a hrèeti po ryncích; na pohledìní budou jako pochodnì, a jako blesk pronikati budou. 5 Sšikuje nejznamenitìjší své, klesnou v šiku svém, pospíší ke zdem jeho, a skryše pøipravována bude. 6 Brány pøi øekách se otevrou, chrám se rozplyne. 7 A Hutsab zajata jsuc, zavedena bude, a dìveèky její poberou se, lkajíce jako holubice, a tepouce prsy své. 8 A aèkoli jako rybník vod bylo Ninive od zaèátku svého, však již sami utíkají. Stùjte, stùjte a však žádný se neohlédne. 9 Rozchvátejtež støíbro, rozchvácejte zlato a nesèíslná zboží, a cožkoli nejvzácnìjšího na všelikých klénotích drahých. 10 Prázdné a vyprázdnìné, nýbrž docela zpuštìné bude, a srdce se rozplyne, a tluèení kolen vespolek i bolest na všech bedrách bude, a tváøe všech zèernají jako hrnec. 11 Kdež jest peleš lvù a to pastvištì lvíèat, kamž chodíval lev, lev i lvíèe, a nebylo žádného, kdo by pøestrašil. 12 Lev, kterýž hojnì lovíval mladým svým, a dávíval lvicím svým, kterýž naplòoval loupeží jeskynì své, a peleše své tím, což nahonil? 13 Aj, já proti tobì, praví Hospodin zástupù, a popálím na prach vozy tvé, a lvíèata tvá sžíøe meè; i vypléním z zemì loupež tvou, a nebude slyšán více hlas poslù tvých.