1 A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných vìcí, aby pøijdouce, pomazaly Ježíše. 2 A velmi ráno vyšedše první den po sobotì, pøišly k hrobu, an již slunce vzešlo. 3 I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveøí hrobových? 4 (A vzhlédše, uzøely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi. 5 A všedše do hrobu, uzøely mládence, an sedí na pravici, odìného rouchem bílým. I ulekly se. 6 Kterýžto øekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského ukøižovaného. Vstalꜜ jest, neníꜜ ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili. 7 Ale jdìte, povìzte uèedlníkùm jeho i Petrovi, žeꜜ vás pøedejde do Galilee. Tam jej uzøíte, jakož jest povìdìl vám. 8 A ony vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo pøišel na nì strach a hrùza. A aniž komu co øekly, nebo se bály. 9 Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v nedìli, ukázal se nejprv Mariji Magdalénì, z nížto byl vyvrhl sedm ïáblù. 10 Ona pak šedši, zvìstovala tìm, kteøíž s ním bývali, lkajícím a plaèícím. 11 A oni slyšavše, že by živ byl a vidín od ní, nevìøili. 12 Potom pak dvìma z nich jdoucím ukázal se v jiné zpùsobì, když šli pøes pole. 13 A ti šedše, povìdìli jiným. Ani tìm nevìøili. 14 Nejposléze sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedovìru jejich a tvrdost srdce, že tìm, kteøíž jej vidìli vzkøíšeného, nevìøili. 15 A øekl jim: Jdouce po všem svìtì, kažte evangelium všemu stvoøení. 16 Kdož uvìøí a pokøtí se, spasen bude; kdož pak neuvìøí, budeꜜ zatracen. 17 Znamení pak ti, kteøíž uvìøí, tato míti budou: Ve jménu mém ïábly budou vymítati, jazyky novými mluviti. 18 Hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, neuškodíꜜ jim; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobøe se míti budou. 19 Když pak jim odmluvil Pán, vzhùru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží. 20 A oni šedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval èinìním divù.