1 A vstav odtud, pøišel do konèin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k nìmu zase zástupové, a jakž obyèej mìl, opìt je uèil. 2 Tedy pøistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho. 3 On pak odpovídaje, øekl jim: Co vám pøikázal Mojžíš? 4 Kteøížto øekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti. 5 I odpovìdìv Ježíš, øekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to pøikázání. 6 Ale od poèátku stvoøení muže a ženu uèinil je Bùh. 7 Protoꜜ opustí èlovìk otce svého i matku, a pøídržeti se bude ženy své. 8 I budou dva jedno tìlo. A tak již nejsou dva, ale jedno tìlo. 9 Protož což Bùh spojil, èlovìk nerozluèuj. 10 A v domu opìt uèedlníci jeho otázali se ho o též vìci. 11 I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a høeší proti ní. 12 A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží. 13 Tedy pøinášeli k nìmu dítky, aby se jich dotýkal. Ale uèedlníci pøimlouvali tìm, kteøíž je nesli. 14 To vidìv Ježíš, nelibì to nesl, a øekl jim: Nechtež dítek jíti ke mnì a nebraòtež jim, nebo takovýchꜜ jest království Boží. 15 Amen pravím vám: Kdož by koli nepøijal království Božího jako dítì, nikoliꜜ do nìho nevejde. 16 A bera je na lokty své a vzkládaje na nì ruce, požehnání jim dával. 17 Potom když vyšel na cestu, pøibìhl jeden, a poklekna pøed ním, otázal se ho, øka: Mistøe dobrý, co uèiním, abych života vìèného dìdiènì došel? 18 I øekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bùh. 19 Pøikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svìdectví, neoklamáš, cti otce svého i matku. 20 A on odpovìdìv, øekl jemu: Mistøe, toho všeho jsem ostøíhal od své mladosti. 21 Tedy Ježíš pohledìv na nìj, zamiloval ho, a øekl mu: Jednohoꜜ se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojï, následuj mne, vezma køíž svùj. 22 On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo mìl mnohá zboží. 23 A pohledìv vùkol Ježíš, dí uèedlníkùm svým: Aj jak nesnadnì ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího. 24 Tedy uèedlníci užasli se nad øeèmi jeho. Ježíš pak zase odpovìdìv, dí jim: Synáèkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti. 25 Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. 26 Oni pak více se dìsili, økouce mezi sebou: I kdož mùže spasen býti? 27 A pohledìv na nì Ježíš, dí: U lidíꜜ jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest. 28 I poèal Petr mluviti k nìmu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou. 29 Odpovìdìv pak Ježíš, øekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dùm, neb bratøí, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium, 30 Aby nevzal stokrát tolik nyní v èasu tomto domù a bratrù a sestr a matek a synù a rolí s protivenstvím, a v budoucím vìku život vìèný. 31 Mnozíꜜ zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první. 32 Byli pak na cestì, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napøed. I byli pøedìšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opìt dvanácte, poèal jim praviti, co se jemu má státi, 33 Øka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn èlovìka vydán bude pøedním knìžím a zákoníkùm, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanùm. 34 Kteøížto posmívati se budou jemu, a ubièují ho, a uplijí a zabijí jej, ale tøetího dne z mrtvých vstane. 35 Tedy pøistoupili k nìmu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, økouce: Mistøe, chceme, zaè bychom koli prosili tebe, abys uèinil nám. 36 On pak øekl jim: Co chcete, abych vám uèinil? 37 I øekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé sedìli v slávì tvé. 38 Ježíš pak øekl jim: Nevíte, zaè prosíte. Mùžete-li píti kalich, kterýž já piji, a køtíti se køtem, kterýmž já se køtím? 39 A oni øekli jemu: Mùžeme. A Ježíš øekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a køtem, kterýmž já se køtím, køtìni budete, 40 Ale sedìti na pravici mé, nebo na levici mé, neníꜜ má vìc dáti vám, ale dánoꜜ bude, kterýmž pøipraveno jest. 41 A uslyšavše to jiných deset, poèali se hnìvati na Jakuba a na Jana. 42 Ale Ježíš povolav jich, øekl jim: Víte, že ti, kteøíž sobì zalibují vládnouti nad národy, panujíꜜ nad nimi; a kteøíž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi. 43 Ne takꜜ bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtìl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník. 44 A kdožkoli z vás chtìl by býti pøední, budiž služebník všech. 45 Nebo i Syn èlovìka nepøišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé. 46 Tedy pøišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i uèedlníci jeho a zástup mnohý, Timeùv syn, Bartimeus slepý, sedìl podle cesty, žebøe. 47 A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, poèal volati a øíci: Ježíši, synu Davidùv, smiluj se nade mnou. 48 I pøimlouvali mu mnozí, aby mlèel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidùv, smiluj se nade mnou. 49 Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, økouce jemu: Dobré mysli buï, vstaò, volá tì. 50 On pak povrh plášꜜ svùj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi. 51 I odpovìdìv Ježíš, dí jemu: Co chceš, aꜜ uèiním? A slepý øekl jemu: Mistøe, aꜜ vidím. 52 Tedy Ježíš øekl mu: Jdi, víra tvá tì uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.