1 A opìt poèal Ježíš uèiti u moøe. I shromáždil se k nìmu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, sedìl na moøi, a všecken zástup byl na zemi podle moøe. 2 I uèil je mnohým vìcem v podobenstvích, a pravil jim v uèení svém: 3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevaè, aby rozsíval. 4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a pøiletìlo ptactvo nebeské, i szobali je. 5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemìlo mnoho zemì, a hned vzešlo; neb nemìlo hlubokosti zemì. 6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemìlo koøene, uschlo. 7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku. 8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhùru vstupující a rostoucí; pøineslo zajisté jedno tøidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý. 9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš. 10 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteøíž pøi nìm byli, se dvanácti, na to podobenství. 11 I øekl jim: Vámꜜ jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale tìm, kteøíž jsou vnì, v podobenství všecko se dìje, 12 Aby hledíce, hledìli, a neuzøeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozumìli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštìni høíchové. 13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte? 14 Rozsevaè, ten slovo rozsívá. 15 Titoꜜ pak jsou, ješto podle cesty símì pøijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned pøichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich. 16 A tak podobnì ti, kteøíž jako skalnatá zemì posáti jsou, kteøížto jakž uslyší slovo, hned s radostí pøijímají je. 17 Než nemají koøene v sobì, ale jsou èasní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší. 18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteøíž aè slovo slyší, 19 Ale peèování tohoto svìta a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu pøistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá. 20 Titoꜜ pak jsou, jenž v zemi dobrou símì pøijali, kteøíž slyší slovo Boží, a pøijímají, a užitek pøinášejí, jedno tøidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý. 21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla. 22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo. 23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš. 24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou mìrou budete mìøiti, touꜜ vám bude odmìøeno, a pøidáno bude vám poslouchajícím. 25 Nebo kdožꜜ má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od nìho odjato. 26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby èlovìk uvrhl símì v zemi. 27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví. 28 Nebo sama od sebe zemì plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. 29 A když sezrá úroda, ihned pøièiní srp; neboꜜ jest nastala žeò. 30 I øekl opìt: K èemu pøipodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je pøirovnáme? 31 Jest jako zrno horèièné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi. 32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá vìtší než všecky byliny, a èiníꜜ ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobì ptáci nebeští hnízda dìlati. 33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti. 34 A bez podobenství nemluvil jim, uèedlníkùm pak svým soukromí vykládal všecko. 35 I øekl jim v ten den, když již bylo veèer: Plavme se na druhou stranu. 36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodièce. Ale i jiné lodièky byly s ním. 37 Tedy stala se bouøe veliká od vìtru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplòovala lodí. 38 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a øekli jemu: Mistøe, což pak nic nedbáš, že hyneme? 39 I probudiv se, pøimluvil vìtru a øekl moøi: Umlkni a upokoj se. I pøestal vítr, a stalo se utišení veliké. 40 I øekl jim: Proè se tak bojíte? Což ještì nemáte víry? 41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moøe poslouchají jeho?