1 I všel opìt do školy, a byl tu èlovìk, maje ruku uschlou. 2 I šetøili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali. 3 I øekl tomu èlovìku, kterýž mìl uschlou ruku: Vstaò a pojï sem do prostøedku. 4 I dí jim: Sluší-li v sobotu dobøe èiniti, èili zle, život zachovati, èili zamordovati? Ale oni mlèeli. 5 A pohledìv na nì vùkol hnìvivì, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, øekl èlovìku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a uèinìna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá. 6 A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu uèinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili. 7 Ježíš pak s uèedlníky svými poodšel k moøi, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva, 8 I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteøíž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké vìci èiní, pøišli k nìmu. 9 I rozkázal uèedlníkùm svým, aby lodièku ustaviènì nahotovì mìli, pro zástup, aby ho tak netiskli. 10 Nebo mnohé uzdravoval, takže naò padali, aby se ho dotýkali, kteøížkoli mìli jaké neduhy. 11 A duchové neèistí, jakž ho zazøeli, padali pøed ním a køièeli, økouce: Ty jsi Syn Boží. 12 A on velmi jim pøimlouval, aby ho nezjevovali. 13 I vstoupil na horu, a povolal k sobì tìch, kterýchž se jemu vidìlo; i pøišli k nìmu. 14 I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati, 15 A aby mìli moc uzdravovati nemoci a vymítati ïábelství: 16 A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr, 17 A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,) 18 A Ondøeje, a Filipa, a Bartolomìje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského, 19 A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domù. 20 A vtom opìt sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti. 21 A slyšavše o tom pøíbuzní jeho, pøišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul. 22 Zákoníci pak, kteøíž byli pøišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ïábelském vymítá ïábly. 23 A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak mùže satan satana vymítati? 24 A jestliže království v sobì se rozdvojí, nemùže státi království to. 25 A rozdvojí-li se dùm proti sobì, nebude moci dùm ten státi. 26 Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobì, a rozdvojen jest, nemùže státi, ale konec béøe. 27 Nižádný nemùže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leè by prve silného toho svázal; a tehdyꜜ dùm jeho zloupí. 28 Amen pravím vám, že všickni høíchové odpuštìni budou synùm lidským, i rouhání, jímž by se rouhali, 29 Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštìní na vìky, ale hoden jest vìèného odsouzení. 30 Nebo pravili: Že ducha neèistého má. 31 Tedy pøišla matka jeho a bratøí, a stojíce vnì, poslali k nìmu, aby ho vyvolali. 32 A sedìl okolo nìho zástup. I øekli jemu: Aj, matka tvá a bratøí tvoji vnì hledají tebe. 33 Ale on odpovìdìl jim, øka: Kdo jest matka má a bratøí moji? 34 A obezøev uèedlníky vùkol sedící, øekl: Aj, matka má a bratøí moji. 35 Nebo kdož by koli èinil vùli Boží, tenꜜ jest bratr mùj, i sestra, i matka má.