1 A opìt všel do Kafarnaum po nìkolika dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl. 2 A hned sešlo se jich množství, takže již nemohli ani ke dveøùm. I mluvil jim slovo. 3 Tedy pøijdou k nìmu nìkteøí, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode ètyø nesen byl. 4 A když k nìmu nemohli pro zástupy, loupali støechu, kdež byl Ježíš, a proboøivše pùdu, spustili po provazích dolù ložce, na nìmž ležel šlakem poražený. 5 A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštìjí se tobì høíchové tvoji. 6 A byli tu nìkteøí z zákoníkù, sedíce a myslíce v srdcích svých: 7 Co tento tak mluví rouhavì? Kdo mùž odpustiti høíchy, jediné sám Bùh? 8 To hned poznav Ježíš duchem svým, že by tak pøemyšlovali sami v sobì, øekl jim: Proè o tom pøemyšlujete v srdcích svých? 9 Co jest snáze øíci šlakem poraženému: Odpouštìjí se tobì høíchové, èili øíci: Vstaò a vezmi lože své a choï? 10 Ale abyste vìdìli, že Syn èlovìka má moc na zemi odpouštìti høíchy, dí šlakem poraženému: 11 Tobìꜜ pravím: Vstaò, a vezmi lože své, a jdi do domu svého. 12 I vstal hned, a vzav lože své pøede všemi, odšel, takže se dìsili všickni, a chválili Boha, økouce: Nikdy jsme toho nevidìli. 13 I vyšel opìt k moøi, a všecken zástup pøicházel k nìmu, i uèil je. 14 A pomíjeje Ježíš, uzøel Léví syna Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Pojï za mnou. A on vstav, šel za ním. 15 I stalo se, když sedìl za stolem v domu jeho, že i publikáni mnozí a høíšníci sedìli spolu s Ježíšem a s uèedlníky jeho; neb mnoho jich bylo, a šlo za ním. 16 Zákoníci pak a farizeové vidouce, že jedl s publikány a s høíšníky, øekli uèedlníkùm jeho: Což jest toho, že s publikány a høíšníky jí a pije Mistr váš? 17 To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotøebují zdraví lékaøe, ale nemocní. Nepøišelꜜ jsem volati spravedlivých, ale høíšných ku pokání. 18 Uèedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I pøišli a øekli jemu: Proè uèedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji uèedlníci se nepostí? 19 I øekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové Ženichovi postiti se, když jest s nimi Ženich? Dokavadž mají s sebou Ženicha, nemohouꜜ se postiti. 20 Ale pøijdouꜜ dnové, když od nich odjat bude Ženich, a tehdáž se budou postiti v tìch dnech. 21 Ano nižádný záplaty sukna nového nepøišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého ještì nìco, i bývá vìtší díra. 22 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpuèí nové víno nádoby, a tak víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových. 23 I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i poèali uèedlníci jeho jdouce vymínati klasy. 24 Tedy farizeové øekli jemu: Pohleï, coꜜ èiní uèedlníci tvoji, èehož nesluší èiniti v sobotu. 25 I øekl jim: Nikdy-liž jste neètli, co uèinil David, když nouze byla, a laènìl, on i ti, kteøíž s ním byli? 26 Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího knìze, a jedl chleby posvátné, (jichžto neslušelo jísti než samým knìžím,) a dal i tìm, kteøíž s ním byli? 27 I pravil jim: Sobota pro èlovìka uèinìna jest, a ne èlovìk pro sobotu. 28 Protož Syn èlovìka jest pánem také i soboty.