1 A když bylo ráno, vešli v radu všickni pøední knìží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali. 2 I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu. 3 Tedy vida Jidáš, zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase tøidceti støíbrných pøedním knìžím a starším, 4 Øka: Zhøešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak øekli: Co nám do toho? Ty viz. 5 A on povrh ty støíbrné v chrámì, odšel pryè, a odšed, obìsil se. 6 A pøední knìží vzavše peníze, øekli: Neslušíꜜ jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest. 7 A poradivše se, koupili za nì pole to hrnèíøovo, ku pohøebu poutníkù. 8 Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne. 9 A tehdy naplnilo se povìdìní skrze Jeremiáše proroka økoucího: A vzali tøidceti støíbrných, mzdu cenìného, kterýž šacován byl od synù Izraelských, 10 A dali je za pole hrnèíøovo, jakož mi ustanovil Pán. 11 Ježíš pak stál pøed vladaøem. A otázal se ho vladaø, øka: Ty-li jsi ten král Židovský? Øekl jemu Ježíš: Ty pravíš. 12 A když na nìj pøední knìží a starší žalovali, nic neodpovìdìl. 13 Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké vìci proti tobì svìdèí? 14 Ale on neodpovìdìl jemu k žádnému slovu, takže se vladaø tomu velmi divil. 15 Mìl pak obyèej vladaø v svátek propustiti lidu vìznì jednoho, kteréhož by chtìli. 16 I mìli v ten èas vìznì jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš. 17 Protož když se lidé sešli, øekl: Kterého chcete, aꜜ vám propustím? Barabbáše-li, èili Ježíše, jenž slove Kristus? 18 Neboꜜ vìdìl, že jej z závisti vydali. 19 A když sedìl na soudné stolici, poslala k nìmu žena jeho, økuci: Nic nemìj èiniti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpìla dnes ve snách pro nìho. 20 Ale pøední knìží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili. 21 I odpovìdìv vladaø, øekl jim: Kterého chcete ze dvou, aꜜ vám propustím? A oni øekli: Barabbáše. 22 Dí jim Pilát: Co pak uèiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Øekli mu všickni: Ukøižován buï. 23 Vladaø pak øekl: I což jest zlého uèinil? Oni pak více volali, økouce: Ukøižován buï. 24 A vida Pilát, že by nic neprospìl, ale že by vìtší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce pøed lidem, øka: Èist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte. 25 A odpovìdìv všecken lid, øekl: Krev jeho na nás i na naše syny. 26 Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbièovav, vydal, aby byl ukøižován. 27 Tedy žoldnéøi hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k nìmu všecku svou rotu. 28 A svlékše jej, pøiodíli ho pláštìm brunátným. 29 A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali tøtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce pøed ním, posmívali se jemu, økouce: Zdráv buï, ó králi Židovský. 30 A plijíce na nìho, brali tøtinu a bili jej v hlavu. 31 A když se mu naposmívali, svlékli s nìho plášꜜ, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukøižován. 32 A vyšedše, nalezli èlovìka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho pøinutili, aby nesl køíž jeho. 33 I pøišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo, 34 Dali mu píti octa, smíšeného se žluèí. A okusiv ho, nechtìl píti. 35 Ukøižovavše pak jej, rozdìlili roucha jeho, mecíce o nì los, aby se naplnilo povìdìní proroka, økoucího: Rozdìlili sobì roucho mé, a o mùj odìv metali los. 36 A sedíce, ostøíhali ho tu. 37 I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoꜜ jest Ježíš, ten král Židovský. 38 I ukøižováni jsou s ním dva lotøi, jeden na pravici a druhý na levici. 39 Ti pak, kteøíž chodili tudy, rouhali mu se, ukøivujíce hlav svých, 40 A øíkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve tøech dnech jej zase vzdìláváš, pomoziž sám sobì. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s køíže. 41 Tak podobnì i pøední knìží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili: 42 Jiným pomáhal, sám sobì nemùž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechaꜜ nyní sstoupí s køíže, a uvìøíme jemu. 43 Doufalꜜ v Boha, nechaꜜ ho nyní vysvobodí, chce-liꜜ mu; nebo pravil: Syn Boží jsem. 44 Takž také i lotøi, kteøíž byli s ním ukøižováni, utrhali jemu. 45 Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté. 46 A pøi hodinì deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, øka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože mùj, Bože mùj, proè jsi mne opustil? 47 A nìkteøí z tìch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento. 48 A hned jeden z nich bìžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresꜜ, dával jemu píti. 49 Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, pøijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil. 50 Ježíš pak opìt volaje hlasem velikým, vypustil duši. 51 A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolù, a zemì se tøásla a skálé se pukalo, 52 A hrobové se otvírali, a mnohá tìla zesnulých svatých vstala jsou. 53 A vyšedše z hrobù, po vzkøíšení jeho pøišli do svatého mìsta a ukázali se mnohým. 54 Tedy centurio a ti, kteøíž s ním byli, ostøíhajíce Ježíše, vidouce zemìtøesení a to, co se dálo, báli se velmi, økouce: Jistì Syn Boží byl tento. 55 Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly pøišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu, 56 Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synù Zebedeových. 57 A když byl veèer, pøišel jeden èlovìk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl uèedlník Ježíšùv. 58 Ten pøistoupil ku Pilátovi a prosil za tìlo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tìlo. 59 A vzav tìlo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno èisté, 60 A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a pøivaliv kámen veliký ke dveøùm hrobovým, odšel. 61 A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu. 62 Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se pøední knìží a farizeové ku Pilátovi, 63 Økouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svùdce øekl, ještì živ jsa: Po tøech dnech vstanu. 64 Rozkažiž tedy ostøíhati hrobu až do tøetího dne, aꜜ by snad uèedlníci jeho, pøijdouce v noci, neukradli ho, a øekli by lidu: Vstalꜜ jest z mrtvých. I budeꜜ poslední blud horší nežli první. 65 Øekl jim Pilát: Máte stráž; jdìte, ostøíhejte, jakž víte. 66 A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapeèetivše kámen.