1 I stalo se, když dokonal Ježíš øeèi tyto všecky, øekl uèedlníkùm svým: 2 Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn èlovìka zrazen bude, aby byl ukøižován. 3 Tedy sešli se pøední knìží a zákoníci, i starší lidu na síò nejvyššího knìze, kterýž sloul Kaifáš. 4 A radili se, jak by Ježíše lstivì jali a zamordovali. 5 Ale pravili: Ne v den sváteèní, aby snad nebyl rozbroj v lidu. 6 Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného, 7 Pøistoupila k nìmu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když sedìl za stolem. 8 A vidouce to uèedlníci jeho, rozhnìvali se, økouce: I k èemu jest ztráta tato? 9 Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým. 10 A znaje to Ježíš, dí jim: Proè za zlé máte této ženì? Dobrý zajisté skutek uèinila nade mnou. 11 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. 12 Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tìlo, ku pohøebu mému to uèinila. 13 Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem svìtì, takéꜜ i to bude praveno, co uèinila tato, na památku její. 14 Tedy odšed k pøedním knìžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský, 15 Øekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti tøidceti støíbrných. 16 A od té chvíle hledal pøíhodného èasu, aby ho zradil. 17 Prvního pak dne pøesnic, pøistoupili k Ježíšovi uèedlníci, økouce jemu: Kde chceš, aꜜ pøipravíme tobì, abys jedl beránka? 18 On pak øekl: Jdìte tam k jednomu do mìsta, a rcete jemu: Vzkázalꜜ Mistr: Èas mùj blízko jest, u tebeꜜ jísti budu beránka s uèedlníky svými. 19 I uèinili uèedlníci tak, jakož jim poruèil Ježíš, a pøipravili beránka. 20 A když byl veèer, posadil se za stùl se dvanácti. 21 A když jedli, øekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. 22 I zarmoutivše se velmi, poèali každý z nich øíci jemu: Zdali já jsem, Pane? 23 On pak odpovídaje, øekl: Kdo omáèí se mnou rukou v míse, tenꜜ mne zradí. 24 Synꜜ zajisté èlovìka jde, jakož psáno o nìm, ale bìda èlovìku tomu, skrze nìhož Syn èlovìka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil èlovìk ten. 25 Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistøe? Øekl jemu: Ty jsi øekl. 26 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobroøeèiv, lámal, a dal uèedlníkùm, a øekl: Vezmìte, jezte, to jest tìlo mé. 27 A vzav kalich, a díky èiniv, dal jim, øka: Pijte z toho všickni. 28 Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštìní høíchù. 29 Ale pravímꜜ vám, žeꜜ nebudu píti již více z tohoto plodu vinného koøene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého. 30 A sezpívavše písnièku, vyšli na horu Olivetskou. 31 Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýøe, a rozprchnouꜜ se ovce stáda. 32 Ale když z mrtvých vstanu, pøedejdu vás do Galilee. 33 Odpovídaje pak Petr, øekl jemu: Byꜜ se pak všickni zhoršili nad tebou, jáꜜ se nikdy nezhorším. 34 Dí mu Ježíš: Amen pravím tobì, že této noci, prve než kohout zazpívá, tøikrát mne zapøíš. 35 Øekl jemu Petr: Bychꜜ pak mìl také s tebou umøíti, nezapøím tebe. Takž podobnì i všickni uèedlníci pravili. 36 Tedy pøišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí uèedlníkùm: Poseïtež tuto, ažꜜ odejda, pomodlím se tamto. 37 A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, poèal se rmoutiti a teskliv býti. 38 Tedy øekl jim: Smutnáꜜ jest duše má až k smrti. Pozùstaòtež tuto a bdìte se mnou. 39 A poodšed malièko, padl na tváø svou, modle se a øka: Otèe mùj, jest-li možné, nechꜜ odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš. 40 I pøišel k uèedlníkùm, a nalezl je, ani spí. I øekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou? 41 Bdìtež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchꜜ zajisté hotov jest, ale tìlo nemocno. 42 Opìt po druhé odšed, modlil se, øka: Otèe mùj, nemùže-liꜜ tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vùle tvá. 43 I pøišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oèi jejich obtíženy. 44 A nechav jich, opìt odšel, a modlil se po tøetí, touž øeè øíkaje. 45 Tedy pøišel k uèedlníkùm svým, a øekl jim: Spìtež již a odpoèívejte. Aj, pøiblížila se hodina, a Syna èlovìka zrazují v ruce høíšných. 46 Vstaòtež, pojïme. Aj, pøiblížil se ten, jenž mne zrazuje. 47 A když on ještì mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, pøišel, a s ním zástup mnohý s meèi a s kyjmi, poslaných od pøedních knìží a starších lidu. 48 Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, øka: Kteréhožꜜkoli políbím, ten jest; držtež jej. 49 A hned pøistoupiv k Ježíšovi, øekl: Zdráv buï, Mistøe, a políbil jej. 50 I øekl jemu Ježíš: Pøíteli, naè jsi pøišel? Tedy pøistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho. 51 A aj, jeden z tìch, kteøíž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meè svùj; a udeøiv služebníka nejvyššího knìze, uꜜal ucho jeho. 52 Tedy dí jemu Ježíš: Obraꜜ meè svùj v místo jeho; nebo všickni, kteøíž meè berou, od meèe zahynou. 53 Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfù andìlù? 54 Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svìdèí, že tak musí býti? 55 V tu hodinu øekl Ježíš k zástupùm: Jako na lotra vyšli jste s meèi a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uèe v chrámì, a nejali jste mne. 56 Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy uèedlníci všickni opustivše ho, utekli. 57 A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knìzi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli. 58 Ale Petr šel za ním zdaleka, až do sínì nejvyššího knìze. A všed vnitø, sedìl s služebníky, aby vidìl všeho toho konec. 59 Pøední pak knìží a starší a všecka ta rada hledali falešného svìdectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali, 60 I nenalezli. A aèkoli mnozí falešní svìdkové pøistupovali, však nenalézali. Naposledy pak pøišli dva falešní svìdkové, 61 A øekli: Tento jest povìdìl: Mohu zboøiti chrám Boží a ve tøech dnech zase jej ustavìti. 62 A povstav nejvyšší knìz, øekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobì svìdèí? 63 Ale Ježíš mlèel. I odpovídaje nejvyšší knìz, øekl k nìmu: Zaklínám tì skrze Boha živého, abys nám povìdìl, jsi-li ty Kristus Syn Boží? 64 Dí mu Ježíš: Ty jsi øekl. Ale však pravím vám: Od toho èasu uzøíte Syna èlovìka sedícího na pravici moci Boží a pøicházejícího na oblacích nebeských. 65 Tedy nejvyšší knìz roztrhl roucho své, a øekl: Rouhal se. Což ještì potøebujeme svìdkù? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho. 66 Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, øekli: Hodenꜜ jest smrti. 67 Tedy plili na tváø jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hùlkami jej bili, 68 Øíkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeøil? 69 Ale Petr sedìl vnì v síni. I pøistoupila k nìmu jedna dìveèka, økuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským. 70 On pak zapøel pøede všemi, øka: Nevím, co pravíš. 71 A když vycházel ze dveøí, uzøela jej jiná dìveèka. I øekla tìm, kteøíž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským. 72 A on opìt zapøel s pøísahou, øka: Neznám toho èlovìka. 73 A po malé chvíli pøistoupili blíže, kteøíž tu stáli, i øekli Petrovi: Jistì i ty z nich jsi, neb i øeè tvá známa tebe èiní. 74 Tedy poèal se proklínati a pøisahati, øka: Neznám toho èlovìka. A hned kohout zazpíval. 75 I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl øekl: Že prve než kohout zazpívá, tøikrát mne zapøíš. A vyšed ven, plakal hoøce.