1 Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti Ženichovi. 2 Pìt pak z nich bylo opatrných, a pìt bláznivých. 3 Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje. 4 Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými. 5 A když prodléval Ženich, zdøímaly se všecky a zesnuly. 6 O pùlnoci pak stal se køik: Aj, Ženich jde, vyjdìte proti nìmu. 7 Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své. 8 Bláznivé pak opatrným øekly: Udìlte nám oleje vašeho, nebo lampy naše hasnou. 9 I odpovìdìly opatrné, økouce: Bojíme se, že by se snad ani nám i vám nedostalo, jdìte radìji k prodavaèùm a kupte sobì. 10 A když odešly kupovati, pøišel Ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu, i zavøíny jsou dveøe. 11 Potom pak pøišly i ty druhé panny, økouce: Pane, pane, otevøi nám. 12 A on odpovìdìv, øekl: Amen, pravím vám, neznámꜜ vás. 13 Bdìtež tedy; neb nevíte dne ani hodiny, v kterou Syn èlovìka pøijde. 14 Neb tak se díti bude, jako když èlovìk jeden, jda na cestu, povolal služebníkù svých a poruèil jim statek svùj. 15 I dal jednomu pìt høiven, jinému pak dvì, a jinému jednu, každému podle možnosti jeho, i odšel hned. 16 Odšed pak ten, kterýž vzal pìt høiven, tìžel jimi, i vydìlal jiných pìt høiven. 17 Též i ten, kterýž vzal dvì, získal jiné dvì. 18 Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého. 19 Po mnohém pak èasu pøišel pán služebníkù tìch, i èinil poèet s nimi. 20 A pøistoupiv ten, kterýž byl pìt høiven vzal, podal jiných pìti høiven, øka: Pane, pìt høiven dal jsi mi, aj, jiných pìt høiven získal jsem jimi. 21 I øekl mu pán jeho: To dobøe, služebníèe dobrý a vìrný, nad málem byl jsi vìrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého. 22 Pøistoupiv pak ten, kterýž byl dvì høivnì vzal, dí: Pane, dvì høivnì jsi mi dal, aj, jiné dvì jimi získal jsem. 23 Øekl mu pán jeho: To dobøe, služebníèe dobrý a vìrný, nad málem byl jsi vìrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého. 24 Pøistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu høivnu, øekl: Pane, vìdìl jsem, že jsi ty èlovìk pøísný, žna, kde jsi nerozsíval, a sbíraje, kde jsi nerozsypal, 25 I boje se, odšel jsem a skryl høivnu tvou v zemi. Aj, teï máš, což tvého jest. 26 A odpovídaje pán jeho, øekl mu: Služebníèe zlý a lenivý, vìdìl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a sbírám, kdež jsem nerozsypal, 27 Protož mìl jsi ty peníze mé dáti penìzomìncùm, a já pøijda, vzal byl bych, což jest mého, s požitkem. 28 Nu vezmìtež od nìho tu høivnu, a dejte tomu, kterýž má deset høiven. 29 (Nebo každému majícímu bude dáno, a budeꜜ hojnì míti, od nemajícího pak i to, což má, budeꜜ odjato.) 30 A toho neužiteèného služebníka uvrztež do temností zevnitøních. Tamꜜ bude pláè a škøipení zubù. 31 A když pøijde Syn èlovìka v slávì své, a všickni svatí andìlé s ním, tedy se posadí na trùnu velebnosti své, 32 A shromáždìni budou pøed nìj všickni národové. I rozdìlí je na rùzno, jedny od druhých, tak jako pastýø oddìluje ovce od kozlù. 33 A postavíꜜ ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici. 34 Tedy dí Král tìm, kteøíž na pravici jeho budou: Pojïte požehnaní Otce mého, dìdiènì vládnìte královstvím, vám pøipraveným od ustanovení svìta. 35 Nebo jsem laènìl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem býval, a pøijali jste mne; 36 Nah jsem byl, a pøiodìli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláøi jsem sedìl, a pøicházeli jste ke mnì. 37 Tedy odpovìdí jemu spravedliví, økouce: Pane, kdy jsme tì vídali laèného, a krmili jsme tebe, žíznivého, a dávaliꜜ jsme nápoj? 38 Aneb kdy jsme tì vidìli hostì, a pøijali jsme tebe, anebo nahého, a pøiodìli jsme tebe? 39 Aneb kdy jsme tì vidìli nemocného, aneb v žaláøi, a pøicházeli jsme k tobì? 40 A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste èinili jednomu z bratøí tìchto mých nejmenších, mnì jste uèinili. 41 Potom dí i tìm, kteøíž na levici budou: Jdìte ode mne zloøeèení do ohnì vìèného, kterýž jest pøipraven ïáblu i andìlùm jeho. 42 Neboꜜ jsem laènìl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti; 43 Hostem jsem byl, a nepøijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláøi jsem byl, a nenavštívili jste mne. 44 Tedy odpovìdí jemu i oni, økouce: Pane, kdy jsme tebe vídali laèného, neb žíznivého, aneb hostì, nebo nahého, neb nemocného, aneb v žaláøi, a neposloužili jsme tobì? 45 Tedy odpoví jim, øka: Amen pravím vám: Èehož jste koli neèinili jednomu z nejmenších tìchto, mnì jste neèinili. 46 I pùjdou tito do trápení vìèného, ale spravedliví do života vìèného.